Měl jsem původně v plánu psát v souvislosti s probíhajícím mistrovstvím světa v hokeji na úplně jiné téma. Jenže člověk míní a někdy mění příroda, někdy události. Ve stínu některých se pak jeví výsledky sportovních klání když ne jako nepodstatné, tak přinejmenším druhořadé.
Mnozí si stejně jako já jistě vzpomenou na transparent, který se objevil při hokejovém mistrovství světa v roce 1983 v Mnichově. Skupina československých emigrantů tehdy během zápasu Československo-Sovětský svaz rozvinula v hledišti transparent s textem "Bijte Rusy na věčné časy a nikdy jinak!" Nápis několikrát zabraly kamery a prostřednictvím západoněmecké televize se dostal nejen do svobodného světa. Přenos od Němců přebírala v nezměněné podobě i Československá televize, a tak jsme i díky ní mohli vidět v roce 1983 na legálně šířeném kanále protisovětský nápis. Bylo, a vlastně dodnes je to něco neuvěřitelného. Několika divákům se tehdy povedl husarský kousek, jehož dosah možná ani v plné míře nedomysleli, když celou akci vymýšleli.
Střih. Uplynulo 30 let. Píše se rok 2013, opět probíhá mistrovství světa v ledním hokeji. V hledišti stockholmské haly Globen chce skupina běloruských diváků mávat vlajkou, kterou zakázal diktátor Lukašenko a která je pro Bělorusy symbolem svobody. Reakce pořadatelů je neuvěřitelná: běloruští fanoušci jsou požádáni, aby obří vlajku z tribuny stáhli. Nakonec jsou z haly vyvedeni. Celá věc má ještě pokračování, když je později použití vlajky na celém mistrovství zakázáno.
Běloruští diváci nepřinesli do hledišti nic více než dvoubarevný kus látky, který neobsahoval nic morálně závadného. Žádný text, který by kohokoliv hanobil, který by vyzýval k násilí nebo něčemu podobně nízkému. Vzato do důsledků, český nápis mohl právě v tomto ohledu představovat problém daleko větší. Každému však bylo jasné, že se jedná o nadsázku, snad přijatelnou na sportovním utkání (ostatně bijte je, bijte je byl docela častý a všeobecně přijatelný sportovní pokřik bez ohledu na politickou barvu soupeře), spojenou navíc s parafrází zprofanovaného hesla. Tak to všichni brali a bylo to považováno za úžasné, úderné i vtipné.
Svět se však za ta léta proměnil. Bohužel k horšímu. Dnes se diktátorům ustupuje a jsou zváni k jednáním jako rovnocenní partneři. To je hanebné. Vlajka zločinného Sovětského svazu v hledišti nevadí. Ptám se, zda by tedy dnes prošla i vlajka Třetí říše. Pravděpodobně ne - nepochopitelně jsme totiž přijali názor, že nacismus byl zlo, ale komunismus nebyl tak špatný. Příští mistrovství světa v hokeji je shodou náhod svěřeno Bělorusku. Jde o víc než jen o sport. Právě sport je totiž brán jako výkladní skříň úspěchů každého nedemokratického režimu. Bylo tomu tak v nacistickém Německu, v SSSR i v NDR, stejné to bylo v současné Číně, není tedy žádný důvod si myslet, že běloruské mistrovství Lukašenko nepoužije k vlastní prezentaci a legalizaci před světem.
Jestli bylo v roce 1983 morálně ospravedlnitelné (a já jsem přesvědčen, že bylo) přinést do hlediště takový transparent a následně ho ještě vysílat do celého (alespoň tedy toho hokejového) světa, je tomu tak i v tomto případě. I v roce 2013 je to vyjádření politického postoje, ke kterému běloruští fanoušci chtěli využít neutrální a - jak si do té doby mysleli - demokratickou půdu. Morálně, technicky a dokonce i místem (rozuměj prostředím) mnichovský transparent a běloruská vlajka jedno jsou. Běloruští diváci proto mají na svůj protest plné právo. Věřím, že na zákaz pořadatelů a IIHF nepřistoupí a že se jim podaří jej obejít například tím, že přijdou v tričkách, z nichž obraz vlajky v hledišti vytvoří. Možná přijdou na jiný způsob, to už je nakonec na jejich fantazii. Fandím jim, aby v tomto svém drobném úsilí nepolevili. Přimhouření oka nad shromážděním před zápasem a nakonec i nad malými vlajkami v hledišti je ze strany Mezinárodní hokejové federace nedůstojný kompromis. Diváci ať jsou kontrolováni, nenosí-li do hlediště zbraně nebo jiné nebezpečné předměty, to je v pořádku. Není však možné kontrolovat, zda u sebe nemají vlajku s třemi závadnými pruhy o větší než malé velikosti. Přejí-li si běloruští diváci poslat Lukašenkovi vzkaz, nesmí jim v tom být bráněno ve státě, který si chce říkat demokratický.
(Fotografie z hlediště MS 1983 byla převzata z Wikipedie, autorem je Vladimír Tichov, svobodná licence umožňuje její libovolné využití.)
