Vše dopadlo podle plánů a po měsíci skutečně pokračuji v dovolené, a tedy i ve vyprávění. Druhá letní cesta roku devatenáctého se (možná zcela výjimečně) obešla bez bloudění, navíc se odehrála částečně na nových místech.
Intermezzo: Šest kilometrů od Harkánye (a pak ještě dál) (21. srpna 2019)
Harkány opouštím zhruba v půl desáté. Stavím po šesti kilometrech ve vsi jménem Túrony ([-ň]). Žije tu asi 260 lidí, přesto se ves může pyšnit kostelem z dob Arpádovské dynastie.
Kdy přesně byl postaven, to se pochopitelně dnes už neví, díky písemné zmínce je doložen již v roce 1237. Snad by se i nabízelo, že by mohlo jít o jednu z nejstarších staveb v Maďarsku, ale seznam arpádovských památek je poměrně široký. Mezi těmi úplně nejstaršími túronyský Reformační kostel (Túronyi Református templom) nefiguruje. Jeho věž je navíc mnohem mladší – byla postavena až v roce 1827.
Během věků prodělal kostel ještě řadu dalších přestaveb. Nicméně jeho hlavní loď v románském slohu tu stojí už nejméně 8 století, přičemž přečkala mimo jiné gotické rozšíření v 15. století i požár během Rákócziho válek za nezávislost.
A díky tomu, že je otevřeno, mohu si ji prohlédnout i uvnitř. To stáří je tu vidět, a jestliže je kostel vybaven velmi skromně, jen to podtrhuje celkovou atmosféru místa.
Kostel je z jedné strany tak trochu ukrytý v zahradě mezi stromy, což dává zajímavou možnost pohrát si i při focení. To je také jediný důvod, proč vznikly následující obrázky, jiný význam za nimi nehledejte.
Dnešek je ale především dnem přesunu. Další zastávka je v lázních ve městě Marcali, vzdáleném asi deset kilometrů vzdušnou čarou od jižního břehu Balatonu. Beru ji spíš jako obědovou, jen s možností si zaplavat.
K tomu jsou lázně se vstupným 2200 forintů jak stvořené, úměrně k nižšímu počtu návštěvníků je omezen i výběr z jídelního lístku. Více mě trápí plastový příbor – než se mi podaří najíst, zlomím dvě vidličky. Chyby holt dělají nejen v NDR, a jak vidno, mohou být ty chyby různého druhu.
Voda jistě přijde vhod, i když teplota oproti včerejšku spadla o více než 10 stupňů. Naštěstí, chtělo by se dodat. Snad i proto je tu lidí pomálu, takže se v tomto jinak nevelkém areálu rozhodně netlačím.
Je to už tak trochu obraz končící sezóny, v posledních srpnových dnech nijak neobvyklý.
Nakonec se zdržím déle, než jsem čekal, oddech prostě přišel vhod. Odjíždím až někdy po čtvrté hodině. Okolo půl sedmé večer jsem v místě, díky kterému si mohu i zpáteční cestu rozdělit na dvě části. A snad ani příliš nepřekvapí, že tím místem je "můj druhý letní domov" Bük.
Jánosovi jsem předpokládanou dobu příjezdu předem oznámil, a tu čtvrthodinku, kterou mám v rezervě, využiji k nákupu. Doma je doma, a to jistě ví i János, neboť opět dostávám svůj apartmán. Vyložím věci z auta, nějaké třídění a úklid odkládám na pozdější dobu. Vždyť ještě bude čas. Právě v tu chvíli ale lehce zaprší.
Odcházím přes ulici k Fehérló. Protože všechno tamní venkovní zařízení stačilo zmoknout, musím vzít zavděk vnitřními prostory restaurace. Takhle tedy začíná poslední část mé cesty.
