Vousatá babička a můj smích

Pomalu končil advent, sněhu po kolena, pomalu končilo už i draní peří, vyprávění příběhů i historek. Vždy, když u nás doma nastával čas na draní peří, se přichystala i kuchyň. Doprostřed místnosti se donesl druhý stůl, aby byla větší takzvaná pracovní plocha. Oba stoly se srazily k sobě a okolo stolu se donesly židle. Na každou židli se dal podsedák, aby se lépe sedělo. Večer se pořádně zatopilo v kamnech, donesl se pytel s peřím, uvařil čaj a napeklo i něco dobrého. Okolo šesté hodiny večerní se sešly pozvané sousedky, hlavně babičky. Každá měla na sobě zástěru, na ní ještě jednu zavázanou za krkem a v pase na mašli. Na hlavě měly šátky, které chránily vlasy před peřím. Jinak by se vířící a poletující sedraná peříčka zachytávala ve vlasech. Každá babička si vybrala svou židli. Jedna nechtěla sedět u kamen, jiná zády ke dveřím. Postupně se babičky usazovaly na své vybrané židle. Každá dostala před sebe hromádku peří a sklenici s vodou. Já si sedla na gauč a pozorovala, jak se dere peří, poslouchala vyprávění. Občas jsem šla přiložit do kamen dříví. 

Jednoho dne jsem i já byla přizvána na draní peří, neboť jedna paní ten den nemohla přijít. Co se prý v mládí naučím, se mi může někdy hodit. Zatím jsem to draní ale nepotřebovala. Dostala jsem svou hromádku peří a vodu. Každé pírko se chytlo za špičku a sedralo dolů z obou stran. Zůstalo brko s takovým štětečkem a tomu se říkalo pápěrky. Pápěrky se nechávaly na Mikuláše, kdy je čerti rozhazovali v domech po kuchyni. Sedrané peří se vždy odstrčilo doprostřed stolu na hromádku, která se postupně zvětšovala. Pěkná pírka se dávala jinam a z nich se pak vyrobila pírka (mašlovačky).

Znenadání jsem se při draní začala hodně smát. Jedna babička totiž měla na bradě drobné vousy a na každý vous se jí přilepilo chmýří z peří. Byla úplně chlupatá a já se smála a smála. Peří se rozlétalo po celé kuchyni. Vlétlo i na pláty od kamen a seškvařilo se. Vůně spáleného peří ukončila pro dnešní den draní. Když bylo všechno peří sedrané, mohl začít čas na pečení vánočního cukroví a zdobení oken jablíčky. V každém domě bylo zavěšeno jmelí, na kamnech se pálila purpura a františek. Byl to čas Vánoc, klidu a pohody.

Tato pohoda a klid Vánoc z dětství mi v dnešní hektické době celkem chybí.