U dětí se to stává, ale u psa? Oba ho milují, jako kdysi sebe navzájem. Ani jeden se ho nechce vzdát ve prospěch toho druhého.
Po rozvodu zůstal pejsek, který je nyní ve střídavé péči. Jednou je na vesnici, kde lítá se slepicemi po dvorku, žere s kočkou z jedné misky, rád se hrabe v krtincích na louce, brouzdá potokem. Příště se naopak stává městským psem. Chodí načesán s mašličkou po centru města, šlape po zámkové dlažbě. Občas zajde s paničkou na psí hřiště za kamarády, kde se vyběhá.
Před předáním psa navštíví vždy jeden či druhý páníček salon, aby pejska dával upraveného. Jedná se o pejska havaňáčka a jeho srst potřebuje pravidelnou péči.
Majitelka se před dvěma dny objednala do salonu. V daný čas jsem jako vždy očekávala pejska a vše si předem přichystala. Jaké bylo moje překvapení, když přišla s novým partnerem a také s jiným zvířátkem v přepravce. Já jsem neměla vůbec tušení, co se v ní skrývá. Pouze jsem viděla šedobílou chlupatou kouli. Přepravku si paní postavila na stůl a sáhla dovnitř. Vytáhla vykuleného králíka Tedíka, jak je tahá z klobouku kouzelník. Králík se vzápětí rozplácl na stůl jako placka. Jen fousky stříhal a nosánkem pohyboval na strany a nasával neznámé vůně.
Mladý pár se doma nemohl dohodnout, jak budou chtít králíčka ostříhat. Z tohoto důvodu přijeli oba. Pán by chtěl vše úplně nakrátko a paní pouze zkrátit jen trošičku. Protože doma nečesali srst pomalu vůbec, tak nyní má samé plsti, které ho svědí. Sám se je snažil doma nohou vytrhávat a drbat. Některá místa má rozedrané až do krve. Toho si ani jeden s majitelů doma nevšimli, až já v salonu. Prohlížím králíčka a přemýšlím, jak nejlépe vše udělám. Vždy stříhám v zájmu zvířete a nepochopitelné přání majitelů se snažím alespoň trochu obejít.
Mladý pár se začíná u stříhacího stolu dohadovat, jak si přejí ostříhat srst. Zamračeně na ně koukám a říkám si, že to snad není možné. S takovou tady budeme do rána.
„Miláčku, tak ho necháme tedy ostříhat, ano?“ Řekne majitel a pohladí paní po tváři.
„Lásko, no já bych ho nejraději nestříhala vůbec.“
„Ale ano, vždyť máme doma plno chlupů.“
„No, ale vždyť jsme si koupili z Ikei lepící válečky.“
„Miláčku, prosím tě, bude to tak lepší, když bude mít krátké chlupy.“
„Tak tedy ano, ale můj názor znáš.“
Pán se na ní usměje a dá ji pusu. Nyní se podívá i na mě a mrkne. Připadá mi, jako by říkal, tak ho ostříháme. Beru do ruky stříhací strojek se slovy „tak začneme“.
„Přece ho nebudete stříhat strojkem? Já chci jen kousíček a nůžkami. To bude stačit.“ Říká mladá paní s prosíkem. Pán se na ní podívá a souhlasně přikývne.
„Víš co miláčku, zeptáme se paní, jaký má názor ona. Jak byste vy ostříhala našeho králíčka? Necháme si poradit. Viď?
Oba se na mě podívají a čekají, ke kterému jejich názoru se přikloním. Zda srst bude dlouhá, nebo krátká. Moc nerada řeším takové neshody v salonu. Za prvé takovou věc si mají vyřešit doma a za druhé prodlužují čas strávený v salonu. Zhluboka si oddechnu a začínám zaobalovat problém se srstí, aby byl pro pár přijatelný. Vyzdvihnu nejdříve dlouhou srst, že pokud by králíčka vyčesávali, tak by neměl dredy, vyrážku a srst by mohla zůstat zdravá a hlavně delší. Paní radostně přikyvuje, že srst by mohla být delší.
„Počkej miláčku, paní nám chce ještě něco říci. Určitě musíme Tedíka ostříhat nakrátko, aby se zbavil všech plstí, že ano?“
Podívá se mi do očí a pokyne hlavou, abych pokračovala. Dávám mu za pravdu a začínám stříhat. Při stříhání nacházím v srsti další rozedřenou kůži do krve, úplně bez chlupů. Pod zaplstěnými místy jsou ošklivé stroupky, jak kůže nemohla dýchat. Podívám se na oba se slovy, že musím vše ostříhat nakrátko, abych odstranila špatnou srst a udělala místo pro novou. Také, aby se dala dobře ošetřit zapařená kůže. Oba souhlasí. Paní se slzami v očích a pán radostně. Dosáhl, čeho chtěl. Tedík bude mít srst krátkou. Po ostříhání králíček vypadá mladší a paní je nakonec také spokojená. Tedík vypadá jak malé králičí miminko. Všichni se začínají navzájem pusinkovat, rozplývat a jsou spokojení, což je hodně důležité.
