„Zastrč kliku dovnitř a rychle toč, ať naskočí motor!“ Blaf, blaf. Klika vylétne a praští mě. „Holka, to musíš pořádně, tak ještě jednou!“
Jsem celá od šmíru a snažím se točit, co to jen jde. Ani napodruhé nic. Pouze mi přibyla stínka na ukazováčku. Jsem prý nemehlo. Nyní jde točit maminka a té hned motor naskočil. Vyvalilo se trochu dýmu, tatínek přidal sytič, prošlápnul plyn a dal nám povel k nasednutí. No jen tak mávnul rukou ve vzduchu, ať si nasedneme, a že můžeme vyrazit.
Všichni už sedíme na traktůrku, neboli jak se u nás říkalo, na fréze, a frčíme do lesa na lesní maliny. Občas vjedeme na kámen, já nadskočím a tvrdě dopadnu. Au, au, postěžuji si. To raději budu sedět na bobku a přidržovat se sajtny. Vlasy mi vlají, zuby drkotají. Napadlo mě, že budu zpívat lidové písničky. A spustím Ó hřebíčku zahradnický, Okolo Hradce a dál se nedostanu. Tatínek mě okřikne, že jsme jak u kolotoče, ať raději držím pusu, že už tam budeme.
A měl pravdu, neboť za chvilku zastavil. Všichni vysedáme a vykládáme naši výzbroj. Babička si nese litrový plecháček, kyblík a stoličku. Zamířila do maliníků a hned začala trhat. Další na řadě jsou rodiče. Mají velké bandasky, které se jim pohupují na krku. Ty zalézají o kousek dál, kde je více malin. Bratr má tu nejmenší bandasku, neboť si jako kluk vybral stříbrnou, která byla opravdu malá. Za to místo na trhání si nemůže vybrat. Všude mu něco vadí. Jednou ostružiní, podruhé vysoké kopřivy. Zkrátka se mu nechtělo trhat. Raději by na cestě u garáže rozebíral motor z pionýra, vyráběl těsnění, myl díly v technickém benzínu a smrděl fermeží.
A nakonec vysedám já. Na krku mám pověšenou modrou oprýskanou bandasku s dřevěným ouškem. Proplétám se malinami, ty vybarvené si trhám přímo do pusy a ty horší do bandasky. Moc mi to nepřibývá a jdu hledat jiné místo na trhání. Ne že by mě trhání nebavilo, spíše chci trhat jen hezké maliny.
Po nějakém čase nás maminka zavolá, ať jdeme vysypat natrhané maliny, aby se vidělo, zda už to stačí. No nestačilo. A tak znovu zalézáme a trháme co nejrychleji to jde. Máme totiž s bratrem slíbenou polárku, až se vrátíme domů. A taková nabídka se neodmítá.
