Je kolikrát až neuvěřitelné, jaké předměty dokáže pes pozřít. Nejčastějšími předměty bývají kameny, různé části hraček, igelitové sáčky, mobil, boty a mnoho dalších podivných věcí. Majitelé chtějí také dopřát svému psu kosti. Když už, tak by to měly být například telecí, nebo vepřová kolena, tedy kosti, které pes nerozkouše, jen ohlodá a pak si s nimi hraje. V žádném případě nejsou vhodné kosti králičí a drůbeží, kde úlomky mohou způsobit zdravotní komplikace.
Nyní je mezi majiteli psů velmi oblíbené dávat pejskovi na hraní plastovou láhev od nápojů. Láhev při hraní vydává různé zvuky, jak pes láhev honí, kouše. Majiteli se zdá, jak ušetřil na hračkách, a ještě mu pes pomohl, a to tím, že láhev zmáčknul do odpadu. Výrobci hraček ihned také na tuto skutečnost zareagovali a začali vyrábět textilní obaly na plastové láhve. Mají různé podoby žabek, medvídků, kuřátek, které se nasadí na láhev. Jsou atraktivní, velmi žádané a mají plno příznivců. Plastová láhev muže být i nebezpečná. Hlavním nebezpečím z těchto lahví jsou barevná plastová víčka. Někteří psi si s nimi jen pohrají, další je rozkoušou a jiní je mohou náhodně při hře spolknout.
Stalo se to v sobotu při ranní procházce, kdy náš pes na ulici našel plastové víčko od láhve. Vzal ho do huby, chvilku ho kousal, vyhodil do vzduchu a stále dokola. Pustit ho nechtěl, vyrobil si takové své pěticentimetrové frisbee z víčka. Při dalším chycení ho nechtěně spolknul. Začal se dusit, ale už bylo pozdě. Nic nevykašlal, víčko už bylo v žaludku. Dál si hopsal na vodítku, byl veselý, jako by se nic nestalo. Doma jsem šla ihned vyhledávat na web, co kdo radí, včetně porady s veterinářem. Zpravidla každý radil to stejné. V žádném případě, pokud se jedná o ostrý předmět, nevyvolávat zvracení. Mohlo by při něm dojít k poškození jícnu. Pokud je zvíře v pohodě, to znamená, že nekašle, nedusí se, správně dýchá, nikde žádná krev, nekulí oči, musíte psa pozorovat a čekat maximálně tři dny. Po uplynuté době pes může dostat zánět v žaludku a pak umře, hrozná představa. To se ale lehce řekne čekat a čekat, pokud se nejedná o vašeho psa.
Pokud jste spolknutý předmět po uplynutí tří dnů nenašli, tak musíte neprodleně navštívit veterináře, který provede rentgen a rozhodne, co bude dál. Většinou zbývá už jen operace a předmět se vyndá z těla ven. Vaše peněženka bude lehčí zhruba o 15 tisíc, záleží na velikosti plemene. Do budoucna budete na procházky nosit náhubek, aby se takový případ již neopakoval. Můžete také zkusit psa naučit, že se cizí předměty nežerou, nebo můžete být bystřejší než pes a dotyčným předmětům se už z dálky vyhnout.
Doma pes žral normálně, dostával i větší porce, aby se žaludek rychleji zaplnil. Jeden názor, jak se v této situaci zachovat, byl i takový, který nás zachránil – psovi dát k jídlu do misky kysané zelí a chodit na dlouhé procházky, aby střeva rychleji pracovala. Vůbec jsem tomu nechtěla věřit, co někdo dokáže vymyslet, ale za pokus to stálo.
Donesla jsem od babičky domácí kysané zelí. Byla to opravdu síla. Celý dům byl cítit, už chyběly jen chlupaté knedlíky a maso. Jeden náš pes ihned utekl, sotva se otevřela sklenice se zelím a typická vůně zaplavila místnost. Druhý pes, o kterého se jednalo, ochotně přistoupil k misce a začal jíst. Labužnicky žvýkal zelí, ale i na něj to bylo moc. Podle výpočtů měl sníst 400gramů. Ostré víčko by se mělo v žaludku obalit a lehce vyjít ven konečníkem. Snědl tak pětinu dávky, dál už nechtěl. Zelí se namíchalo s jogurtem, který má rád. Jogurt snědl, dvě hodiny se počkalo a šlo se na delší procházku. Celá rodina šla, aby případný nález víčka každý věděl okamžitě. Děti dostaly do rukou košík na sbírání hub, aby myslely také na něco jiného. Manžel do ruky vodítko se psem. Já vyzbrojená pamlsky, sáčky a hlavně pořádným klackem na šťourání exkrementů. Šlo se svižným krokem, děti běhaly po lese a sbíraly houby. Občas na nás zavolaly, že to jsou psí závody a nemůžou ty houby hledat. Zkrátka se dělalo tak, aby se činnost střev urychlila a víčko vyšlo ven. Pes se poprvé nahrbil, pár otoček, a já prošťourávám, co nadělil. Rodina stojí okolo, nález žádný. Z očí každého jsou vidět smutné pohledy. Postupně jsem hledala třikrát. Po zelí se totiž dostavil i průjem.
Pes byl stále spokojený. Doma se na další dávku kysaného zelí už těšil. Celou noc jsem ho hlídala a kontrolovala. Říkala jsem si, že to bude dobré, že ráno zase dostane zelí. Ještě zítra se to může dostat ven, střeva jsou dlouhé, tak to trvá delší čas. K ránu jsem únavou usnula. V půl šesté zvoní budík, musela jsem vstávat a čekalo mě ranní venčení a další šťourání v tom, co ze psa vyjde ven. Ospale jsem otevřela dveře a přes nos mě praští podivná vůně, dá-li se to takto nazvat. Co to může být? Šla jsem se podívat na psa a vedle pelíšku na zemi leží koule ze zelí a z ní kouká plastové víčko. Beru do ruky ubrousek a sleduji, zda je víčko celé. Pes k ránu vyzvracel obalené víčko zelím, vypadalo jako nějaký kokon. Budím rodinu, všichni se radují, jen pes se diví proč už nejdeme na venčení. Proč se kvůli zvracení dělá tolik rámusu.
Proto bych všem majitelům psů doporučila, abyste měli doma ve spíži v zásobě kysané zelí. Nikdy nevíte, kdy se může hodit.
