Proč nesaje krev jen jelenům, když název mluví za vše? Snad proto, že by rád ochutnal mojí krev a ještě raději krev mého psa. Máme ji snad chutnější? Nebo v čem je vlastně ten doslova zakopaný pes.
Kloš jelení je vlastně létající klíště, které si Vás doslova oblíbí. Mého psa přímo miluje. A mně se z něj den co den vaří krev v žilách. Začíná být pomalu mojí noční můrou. Každý den na něj pořádám v srsti psa lovy beze zbraní. A nejen na něm, mě má také rádo. Pokud na mně přistane v lese, ihned ho odhodím jinam. Nezabíjím ho, ani nevím, zda by to šlo. Už při pomyšlení, že bych ho měla zmáčknout prsty, se oklepu.
Jak uvidím, že se pes doma začíná kousat po celém těle, vykusovat si srst a projíždět jí postupně zuby, je zle. Ihned odkládám práci, kterou mám rozdělanou. Zavolám si psa na takové místo, kde je nejvíce světla. A začíná můj lov, který vždy vyhraju. Alespoň jedna pozitivní věc, kterou mám. Projíždím psovi srst v místech, které si naposledy kousal. Kousek po kousíčku rozhrnuji srst, zda kloše nezahlédnu. Pokud ho za nějaký čas přeci jen uvidím, mám radost, ale jen z půlky. Musím rychle odhrnout srst, abych ho mohla prsty lépe chytnout. Jako kdyby to ten parazit věděl, snaží se rychle uniknout. Nechce být dopaden a kličkuje pod mými prsty. Občas mi tento závěrečný lov zvedne adrenalin a já začínám nepěkně komentovat danou situaci. Nakonec kloše chytnu a vykřiknu: „Mám ho, mám ho!“ Držím ho pevně mezi prsty a rychle odcházím do koupelny, kde ho bez milosti spláchnu do umývadla.
Kdo a co je vlastně záhadný kloš jelení? Jedná se o hmyz, parazita, létající mouchu, ale nejraději mám název létající klíště. Živí se sáním krve. Má nahnědlou barvu, šest rychlých nohou, elastické tělo a měří tak 3-7 mm. Má křídla, která mu slouží jen na nejnutnější dobu. Jakmile si najde svého hostitele, křídla mu upadnou. Také proč by je dál měl, už nikam nepoletí, svou oběť si už našel. Nepohrdne žádným savcem, ani člověkem. Nejraději má však osrstěná zvířata. V některých lesích se vyskytuje více, a někdo se s ním v oblasti, kde žije, dosud nesetkal.
Nejčastěji na létající klíště natrefíte v lese. Jdete si poklidně lesem, kocháte se přírodou, relaxujete. Znenadání vám přistane na ruku nějaký brouček, kterému nevěnujete nijak velkou pozornost. Za chvíli zjistíte, že je tam stále. Snažíte se ho z ruky jen tak setřást. Avšak to nejde, drží se vás všema nohama, jak to jen jde. Snažíte se ho chytnout prsty ruky, avšak ani toto není lehké, jak byste si snad mohli myslet. Má elastické rychlé tělo, které proklouzne mezi prsty. Než ho stačíte chytnout, přilétá na vás další. Lezou po vás rychle a lechtají. Je to dost nepříjemné. Pokud zalezou do vlasů, neustále se drbete. Máte pokaženou procházku, pokud jste se dostali do míst s větším výskytem kloše.
Zatím na ně u lidí platí repelent, avšak ne každý se před procházkou lesem nastříká. Pes má antiparazitální obojek, který, jak se zdá, je na létající klíště krátký. Dnes otestuji při procházce obyčejný výluh z hřebíčku, neboť žvýkat česnek proti těmto upírům nehodlám, a věřte, že ani můj pes.
