Televize Prima, Nova, ČT… různí novináři, syn, já a hlavně poslanci, od kterých bych čekala více ukázněnosti, když už jsou za to placeni.
Většina poslanců procházela přes recepci s úsměvem a hlasitým pozdravením. Scházeli se do sněmovny jak vosy na pivo. Někteří s předstihem, další dobíhali a někdo ten den nepřišel vůbec. Vidět na chodbě pana Chovance, Kaňkovského, Bartoška bylo zajímavější než v televizi. A prošedivělého ministra obrany Stropnického jsem měla raději jako herce, než v této funkci.
Seděla jsem na galerii jako „hostka“ s připnutou visačkou na prsou a vedle mne syn. Z každé naší strany stál jeden bodyguard a hlídal nás. Nemyslím si, že bych vypadala jako nějaký vyvrhel společnosti. Přitom nás před vstupem do galerie ještě jednou ostraha prohlédla a uvedla na patřičná místa. Však už mi nic pomalu nezůstalo. Pouze šaty, mobil a doklady v ruce. Zbytek jsem musela odevzdat v šatně a projít kontrolním rámem.
Zpravodajové a novináři si našli na protilehlé galerii svá místa. Nažhavili kamery, notebooky a zasedání mohlo začít. Ten den se projednávala novela, která mi byla dosti blízká a byla jsem ráda, že mohu být přímo u toho.
Syn vše pozoroval se zájmem a nadšením. Já také, ale jako žena jsem si všímala i ostatních věcí kolem sebe. Neušlo mi ve sněmovně plno drobností. Občas se i na nás nahoru podíval nějaký poslanec a já se snažila tvářit důstojně.
Vždy jsem si myslela, že když už všichni berou plat za to, že tu jsou a mají rozhodovat pro blaho občanů, se budou podle toho chovat. Omyl, byla jsem rozčarována. Hluku ve sněmovně bylo jako v úle a slova „prosím o klid“ se nejednou nesla vzduchem. Co dělala větší část poslanců? Neposlouchala. Přitom za chvíli se budou muset rozhodnout, zda zvednou či nezvednou ruku a podpoří svým hlasem novelu.
Občas nějaký poslanec vystoupil s návrhem, proč právě tuto novelu podpořit. Někteří měli moc zajímavé postřehy, nad kterými by bylo dobré se i hlouběji zamyslet. Jak se ale mohou zamýšlet, když neposlouchají?
Tak někteří naši milý poslanci drželi mobil v ruce nebo surfovali na netu. Pochybuji, že vše byly pracovní povinnosti, které nemohly počkat na přestávku. Bohuslav Sobotka se jako vždy zubil na všechny strany okolo sebe. Vůbec jsem nepostřehla, co tím vlastně sledoval, nebo signalizoval. Možná se chtěl líbit televizním divákům.
Kníže si v klidu zamíchával v první řadě něco do jogurtu, asi marmeládu. Nakonec pečlivě vyškrabal kelímek a usnul. Hlavní opozičník Kalousek korzoval s rukami v kapsách. Možná trpí na křečové žíly a dlouhé sezení mu nedělá dobře, nebo si srovnával své myšlenky. Kdo ví.
Jeden poslanec snídal se vším všudy. Další jedl banán a jedna poslankyně chroupala zeleninu z mističky. Naopak pan Brázdil mne zase zaujal oblečením. Myslím, že měl pod sakem tričko a křiklavě červenou tkaničku od brýlí. Nakonec to je jeho věc v čem se cítí dobře. Na nějaké dekorum si zřejmě moc nepotrpí.
Poslankyně Merklová přišla pozdě a kvůli ní byla nucená přestávka. V té době by mohli mít ostatní vyrušovatelé dost času na vyřízení svých neodkladných věcí, aby potom při jednání nevyrušovali ostatní. Stejně si myslím, že zde je hlasování předem domluvené. Tady ve sněmovně to je jen dobrá hra pro veřejnost a ještě slušně placená.
