Mlátil rukama okolo sebe. Kdyby mohl, tak vás zadupe do země jak zrnko rýže. Rozmázne jak mouchu. Natluče klíny do hlavy. Nejde se mu v danou chvíli vůbec ubránit.
Jedná se o srážku s blbcem. Prý ji nikdo nemůže dopředu předpokládat, jako plno ostatních věcí. Takového jedince poznáte, až když na něj narazíte. Přikrade se nenápadně, vždy s úsměvem. Je docela možné, že si vás vyhlídl už dopředu. Zdáli jste se mu jako snadná oběť, lehká kořist. Ze začátku si vybírá menší cíle, zpravidla introverty.
Začíná si vás zlehýnka pomaloučku oťukávat. Zjišťuje, kam až může zajít. Je silný v kramflecích, nešetří arogancí, ani agresivitou. Rozhazuje rukama jak mlátička, že kdyby mohl, tak vám jednu ubalí a ani nebudete vědět, z které strany přilétla. Přitom se neustále k vám přibližuje blíž a blíž. Vstupuje do vašeho osobního prostoru. Dostává se vám prakticky pod kůži. Je jak štiplavý mráz v zimě. Jeho ego sílí a vy slábnete jak plamínek dohasínající svíčky. Couváte před ním jak před rozzuřeným kancem. Začínáte se třást jako osika a nakonec může přijít i pláč.
Je to už druhý útok neboli srážka ve vašem životě. Vzpomeňte si, jak jste se cítili posledně. Co vše byste mu chtěli říct, ale už bylo pozdě. Udělal z vás nulu a blbce samého. Tentokrát si dodejte odvahy a nebojácně do něj. Chytrý jste vy, ne on, tak mu to dokažte.
Dejte si neohroženě ruce v bok, už tento postoj vás hodně posílí. Postupujte proti němu, necouvejte. Vypněte hruď jak na spartakiádě. Utlučte ho argumenty a nenechte ho nadechnout. Tuto vaši obranu od vás vůbec nečekal a tím pádem jste ve velké výhodě. Vraťte mu vše, co si dovolil na vás samotné. Máte na to posledních pět minut, neboť za pět minut průvodčí zapíská a vlak se rozjede. Musíte to stihnout. Blbec je hodně ohromen a na nástupišti stojí jak solný sloup. Klidně si i dupněte, aby pochopil, že vše co říkáte, myslíte opravdu smrtelně vážně. Zabírá to. Blbec zmateně couvá a snaží se nastoupit do vlaku. Očima hledá nejbližší nástupní dveře. Klidí se z vašeho dosahu.
Máte vyhráno, ještě v časovém limitu. I když jste zpocení až bůhví kde. To je ale jedno, to není vůbec podstatné. Nyní si jděte klidně cvaknout jízdenku. Hrdě si prohrábněte vlasy, že jste to dokázali a nastupte do stejného vagonu. Letmo pohlédněte na blbce. Představte si v mysli nějakou odpornou věc, aby pohled byl opravdu dramatický. Buďte si jisti, že ten se na vás ani nepodívá. Bude si přát, aby byl hluboko pod zemí. Pryč z vašeho dosahu.
Kdyby se tak dala hloupost a blbost vyléčit fackováním, očkováním. Protože všude, kde je blbec, je vždy nebezpečno. Blbec vám dokáže pokazit naprosto celý den. Určitě každý alespoň jednou někoho nazval blbcem nebo jím byl on sám nazván. To je ale život a my jsme jeho součástí.
