V sobotu ráno jsem jela na další školení. Hodně jsem se těšila, co nového se naučím, o co budu vědět více. Cestou na školení mi zvoní mobil v kabelce. Zadívám se na displej, kdo mi to tak brzo ráno může volat? Žádný můj zákazník, úplně nové číslo. Zvedám mobil a na druhé straně na mě někdo mluví cizí řečí, možná italsky. Vůbec nerozumím ani slovo, a tak telefon vrátím do kabelky.
Jdu dál, otevírám dveře a stoupám po schodech, kam mě posílají šipky. Opět zvoní telefon. Začínám už pomalu meškat. Nerada chodím někam pozdě, radši o půl hodiny dříve, ale pozdě nikdy. Telefon zvedám neochotně. Na druhé straně aparátu se ozve hlas nějaké slečny, mluví slovensky. Vyslechnu si příběh, jak to bylo s prvním telefonátem. Už je vše jasné. Volal mi její přítel Ital, který žije již pár měsíců ve městě. Česky se zatím nenaučil ani slovo. Nechtěl jednoduše pochopit, že se nemůže jen tak objednat do salonu a mluvit při tom italsky. Domluvily jsme si návštěvu na neděli z důvodu, že slečna, co domlouvala schůzku, s ním nepřijede. Zato můj manžel mluví dobře italsky, tak bude pro tento den naším překladatelem. Manžel souhlasil a byl rád, že si procvičí řeč.
V neděli nastalo velké očekávání. Před provozovnou zastavilo tmavě modré auto. Elegantním krokem vystoupil náš Ital, celý v černém, kožená bunda, kalhoty. Na krku šátek světlejší barvy, černý knírek a bradku. Otevřel kufr auta a z něj rozvážným krokem sestoupil ohromný chlupáč – Akita Inu, která měla alespoň okolo 60 kg. Hustá měkká podsada létala okolo ní jak chmýří, vítr ji unášel dál po ulici. Vnitřek auta také podle toho vypadal. Proto byl náš zákazník celý v koženém oblečení. Zákazník si přál psa vykoupat a hlavně vše vyčesat. Vypadalo to, že Aki nebyl nikdy vyčesáván, ani koupán. Ital se ptal, kde je tu nejlepší kavárna, že půjde tam pěšky, dá si kávu a pak se zas vrátí. Domluvili jsme se, ať přijde tak za tři hodiny.
Nejdříve se nahrubo vyčesala podsada. Následovalo koupání, ale zvednout ve třech lidech 60 kg psa byl opravdu tvrdý oříšek. Podařilo se, šamponování a následné oplachování se provádělo třikrát. Vana se ucpávala množstvím chlupů, které samy vypadávaly už při pouhém šamponování. Vyndat psa z vany už šlo o něco rychleji. Při zapnutí turbo fénu začalo sněhové peklo, sněhová vánice, jen si musíte představit místo čistého sněhu chlupy, které se na vás lepí a lechtají vás snad úplně všude. Při sušení se hned vyčesávala podsada, aby se alespoň trošičku zmírnilo chumelení v salonu. Aki byl hotov za čtyři hodiny. Celou dobu dostával povely, jako sedni, stoupni v italštině. To si manžel opravdu pokecal. Vše bylo hotové, ale majitel se stále nevracel. Společně jsme si sedli venku a čekali a čekali.
Za další hodinu se ukázal Ital. Celý uchozený. Ztratil se a nemohl najít cestu zpět. Aki se mu hodně líbil, byl poloviční, žádné chlupy už nelétaly kolem. Při vyčesávání jsem mu na předních nohách našla velké boule plné hnisu. Psa to muselo hodně bolet, a proto chodil pomalým krokem. Ital se chytil za hlavu a zvolal: „mamma mia!“ lomil rukama, co bude dál, co s tím. Nabídli jsme mu, že v naší ulici má ordinaci veterinární lékař. Souhlasil, a tak jsme se všichni vydali jako velký průvod za veterinářem. Lidé si nás prohlíželi. Já první, následována Italem, za ním Aki s mávajícím ocasem, řadu uzavíral manžel, náš společný překladatel. Nesměle jsme zazvonili na ordinaci, je přeci neděle. Auto doktora stálo zaparkované na chodníku a to znamená, že by mohl být doma. Dveře se otevírají. Vysvětlili jsme mu celou situaci, co a jak. Šel se převléknout a již jsme vcházeli do ordinace.
Aki něco vytušil, nechtěl dovnitř. Společně jsme ho dostali na stůl. Šlo to ještě hůře než do vany. Nyní jsme byli na zvedání čtyři. Nad stolem byla velká zářivka a boule se zdály být ještě větší. Doktor packy prohlédnul, pokýval hlavou a pravil: „Jsou to píštěle a musí se otevřít, aby mohl hnis vytéci ven.“ Ital se opět chytá za hlavu, vypadá, že by mohl i omdlít. Pro jistotu přechází k psímu ocasu. Tam ho hladí, něco si povídá, alespoň nevidí, co se tam bude dít. Boule se otvírají a vytéká opravdu plno hnisu. Pes vše bez mrknutí oka pozoruje. Rána se musí ještě na obou packách vypláchnout dezinfekcí. Vše je hotovo. Ital dostává domů na vyplachování píštělí dvě injekční stříkačky s roztokem a nějaké léky na zánět. Zaplatí, vše dobře dopadlo. Aki kráčí zvesela. Nasedají do auta, zamává nám a jsou pryč. Tak dnes se zabily dvě mouchy jednou ranou.
