Dívčí jméno pro psa

Může se stát, že díky lásce ke psu, oblibě či trendu, některá lidská jména zaniknou. Rodiče nebudou chtít dát svému budoucímu dítěti právě tyto jména, neboť sousedův pes se takto jmenuje. Toto jméno měli vybrané už dříve, moc se jim líbilo, zkoušeli, jak bude znít, jak se hodí k příjmení, těšili se, ale bohužel už toto jméno nechtějí právě z tohoto důvodu.

Při stříhání stromů na zahradě jsem vyslechla jeden rozhovor, který mě přiměl k napsání tohoto zamyšlení.

„Tak už pojď, Kačenko, co tam zase děláš? No ty máš rozepnutou bundičku. Cos dělala? Tak a je to. Chceš taky jablíčko? Pojď, já ti dám kousek.“

Najednou přichází paní a v ruce má jablko, na zádech batůžek. Jde pomalu, občas se otočí a dívá se zpět. Za chviličku přibíhá ne malá holčička, jak jsem čekala podle komunikace i jména. Přibíhá malý pejsek v červené bundičce. Radostně poskakuje kolem paničky a čeká na slíbené jablko.

V dnešní době takovéto rozhovory či dialogy slyším stále častěji. Se svým pejskem si někteří majitelé povídají jako s dítětem. I já sama se někdy přistihnu, jak mluvím na psa. Poté si to uvědomím a sama sobě řeknu, že už z toho všeho blbnu.

V salonu se kolikrát dozvím, jak společně pejsci s majitelem snídají, pijí cappuccino s marshmallow, zajdou do cukrárny na větrník. Večer se dívají společně na televizi a u toho chroupají chipsy. Říkat jim, že takovéto siesty nejsou vhodné pro žádného pejska, je opravdu nezajímá.

Možná právě z tohoto důvodu dávají majitelé svým pejskům stále častěji lidská jména. To je pak na ulici samá Barča, Dášenka, Teri, Káťa, Betynka, Lucinka, Máňa, a nově začíná i Julinka. Chápu trochu ty majitele, kteří nemohou mít z nějakého důvodu děti, a proto dali oblíbené jméno svému pejskovi, kterého mají rádi jako dítě.

Nejvíce se jedná o dívčí jména, chlapci jsou tohoto z větší části ušetřeni alespoň v mém okolí. Přesto však vím, že i jednu takovou Dášenku napsal už Karel Čapek, který nějaký čas žil v jednom domě v naší ulici. Kdo by neznal pejska Dášenku čili život štěněte a její příhody.

Vzpomínám, jak byla dcera malá, a poprvé uslyšela, že se sousedův pes jmenuje jako ona. Nejdříve si myslela, že špatně slyšela jméno, kterým soused zavolal na psa. Jaké bylo potom její udivení, že se takto jmenuje i pes. Vůbec to nechápala, brečela, byla rozzlobená na to, jak může někdo dát psovi stejné jméno. Proč my rodiče jsme jí vybrali zrovna toto jméno. Marné bylo vysvětlování, konejšení. Jak by se dnes řeklo, až vše odvál čas. Dcera dospěla a nyní jí to už netrápí.

Psích jmen je hodně, stačí si jen vybrat. Majitel může použít psí kalendář, nebo si vymyslet své vlastní a hlavně originální jméno. Jedná se hlavně o pejsky bez průkazu původu, neboť pes s průkazem má už jméno dané. Originální by mohlo být například dávat pejskům jména květin. Na ulici by pak běžela něžná Pivoňka, Sasanka, Fialka. Kdo by chtěl kratší jméno tak například pro fenku jméno Chrpa, Růže a pro psa Tulipán či Šafrán.

Pejsky, jakož i ostatní zvířata, mám hodně ráda, tedy kromě myší, ale dávat jim stále častěji lidská jména je dle mého názoru nevhodné. Pejsky jsme si polidštili různými způsoby, ale chudáci naše děti. Kdo se se svým jménem takto nesetkal, možná ani nedokáže pochopit tu malou dětskou duši, co se takovým dětem právě v dané chvíli honí v hlavě, jak je to hodně trápí a večer nedá spát.

P. S. Závěrem se případným majitelům, kterých se to dotklo, omlouvám, ať si každý vybere takové jméno pro pejska, co se mu líbí.