Po tři čtvrtě roce přišlo na rodinu psychické vypětí, stres, únava z celodenní péče i můj pláč během dne. Vše se začalo hroutit jak hradba z písku, až jednoho dne jsem se začala bát o svůj život.
Ze staříka se stal schizofrenik, psychicky nemocný člověk, kterého neustále proti nám popichovala jeho celoživotní milenka. Zjevila se s jeho demencí, kdy nám o sobě a o ní vše řekl.
Já už jsem neměla sílu, ani čas psát blog, vypsat se ze všeho. Nyní se to pokusím dohnat, abych se dostala až k dnešnímu dni.
O tom, co prožívají rodiny, čím si prochází, se nikde nedočtete a tak doufám, že moje psaní někomu pomůže. Dotyčný bude vědět, že není jediný na světě, že tato diagnóza je čím dál častější. Je to daň za dlouhověkost. Ať už se někdo doma stará o nemocného s demencí, s Alzheimerem, nebo s Parkinsonem. Vždy to bude od vás velká oběť, která vás nesmí pohltit. Nás začala pohlcovat jako stmívání a myslím si, že jsme z tohoto rozjetého vlaku stihli vystoupit za minutu dvanáct. Pokud bychom to nedokázali, bylo by o pár pacientů v psychiatrické léčebně více.
A nyní se přesuneme o pár měsíců zpátky.
Vstávej semínko holala, bude z tebe fiala a z jiného možná mátoha. Dnes nám začínalo ráno už v pět hodin a to tak, že při holením vousů si stařík zajel i do vlasů. Čistota prý musí být.
No co už nadělám. Beru do ruky nůžky a v rámci možností mu zbytek vlasů ostříhám. Poté mu v kuchyni nachystám snídani a čekám, až přijde. Bohužel stále nepřichází a tak se jdu po něm podívat. Opět mne čeká nemilé překvapení. Tentokrát od 16 ročního psa, neboť si označkoval chodbu před staříkovým pokojem. Začínám při uklízení tohoto nadělení nadávat, avšak pes běhá okolo a má radost, že mě vidí. Já začínám lamentovat na celou chodbu, neboť pudlík už neslyší a já doufám, že nějaké vibrace z mého hlasu se k němu dostanou.
„Ještě jednou to uděláš a budeš nosit plíny! Já mám plno práce a ty uděláš ještě tohle! To opravdu už není možný.“
„Já to nebyl, já nechci plíny. Já chodím do bažanta. To je divný, kde se to tady vzalo?“
Zvednu hlavu a nade mnou stojí stařík a diví se, že někdo pomočil chodbu. Odpovím mu, že to jistě nebyl on, ale pes, který má už trochu také demenci. Na druhou stranu stařík i pes mají hezký věk, tak to tak nějak musím brát a být ráda, že tu mohou stále být a že už nejsou za duhovým mostem.
Snídaně proběhla celkem v klidu a v poledne oběd také. Po jídle odnesu talíře, počkám, až dopije čaj, vše uklidím a čekám, až se odebere jako vždy do svého pokoje. Chtěla jsem jít chystat prádlo na praní. V duchu si říkám, dobrá tedy, ať tu sedí, asi se mu zde líbí. Zhruba po dvaceti minutách se mne zeptal, kdy konečně dovezou oběd, že jim to dnes dlouho trvá. Následuje vysvětlování, že už dávno jedl. Odpoví mi, že to ví, že si jen ověřuje informace.
Odpoledne jdeme jako vždy na vycházku s chodítkem. Z ulice nás už všichni lidé znají a také to, jak stařík komentuje lidem zahrady, zrzavé ploty, zaparkovaná auta. U jedné zahrady se zastavil, aby si odpočinul a prohlédl si, co tam mají. Zaujala ho díra v plotě a co se nestalo, strčil do ní hlavu. Já to viděla na černý scénář, že budu muset volat hasiče, aby ho z plotu vystříhali. Nakonec vše dobře dopadlo bez újmy na zdraví a trapasu, pokud by mu hlava nešla vyndat zpět.
Při zpáteční cestě se dozvídám, že by měl založit rodinu, že je mu teprve devatenáct let. Prý je na takové rozhodnutí nejvyšší čas. Potají doufám, že si nehodlá vzít svou milenku, se kterou to táhne přes čtyřicet let. Přitom naše rodina se o ní dozvěděla zhruba před dvěma lety, když mu začínala demence. Tak milý stařík na sebe vše prásknul. No o tom co a jak, tak to by se dal napsat úplný román. To by bylo na telenovelu.
Po večeři se dívá na AZ kvíz a občas i na nějakou otázku odpoví, pokud porozumí jejímu obsahu. Pan moderátor se ptal, jak se zlikviduje nepotřebná vlajka. Už ani nevím, co odpověděl soutěžící, neboť vše přehlušil staříkův výkřik. „Vlajku pustíme po vodě!“ Začínám se smát, vypínáme televizi. Stařík si bere hůlku a odchází. U dveří se otočí a se slovy, že si tady vezme těch pár hrábne rukou do bio odpadu. Nabral si slupky z brambor a odkrojek z petržele, které obratem strčil do kapsy. Nezbývá mi, než mu vše opět vysvětlit, odpadky mu vyndat z kapsy a do umyté ruky ode mne dostává jablko.
A tak Jano věz, že petržel je na to, aby dlouho vydržel.
