A zase ty blechy

„Tady máte blechu.“ „No dovolte, jak můžu mít blechu?“ „Ne vy, ale Vaše Betynka, a pěkně tlustou.“

Vajíčko, larva, kukla a dospělá blecha, kterou zná každý majitel psa i kočky. Možná se s ní osobně nikdy nesetkal, ale určitě o ní slyšel. Je to nevítaný host, který se dokáže vetřít do přízně psího či kočičího kožíšku. Po zimě bývá zpravidla málo blech. Letos je tomu jinak a na některých psech jsou jich celé kolonie. Dospělý jedinec klade vajíčka po dvaceti do srsti, ale vajíčka se tam dlouho neudrží a spadnou na zem. Poté se z nich vylíhnout larvy, které se živí odpadem a zavrtají se do koberců, sedaček, pelíšků, zkrátka tam, kam dopadly. Zhruba po dvou týdnech se vytvoří kukla, z které se za další dva týdny vylíhne dospělá blecha. Mrška bleší číhá a číhá na svého pana domácího, kde se usadí. Většinou se jedná o domácího mazlíčka. Samozřejmě nepohrdne ani člověkem, a ne, že psí blechy na člověka nejdou. Věřím, že takový bezdomovec je má, nebo ten, kdo má velkou smečku deseti a více psů a nedodržuje hygienu. Tuto potvůrku může chytit pes i na procházce v trávě, což ví málo chovatelů, dále při setkání s psím kamarádem, u veterináře a třeba i na psí výstavě. To se stalo i mně.

Před dvěma roky jsem si dovezla z mezinárodní výstavy druhé místo, zato první blechu (možná byla i ze zahraničí). Doma se pes začínal drbat, což je první známka toho, že něco není v pořádku. Okamžitě jsem se podívala, proč se drbe na slabině. Bylo to hned jasné, neboť blecha se na mě podívala a zmizela. Zanechala po sobě jednu z nejběžnějších alergických reakcí, a to velký červený pupínek. Ihned začal domácí lov, zatím beze zbraní. Byl úspěšný, ale i přesto proběhlo tzv. odblešení našich obou psů.

Alergie na bleší kousnutí je stále častější, kdy si pes místo stále drbe, olizuje, vykusuje. V těchto místech se pak může objevit zánět kůže, ztráta srsti, stroupky a jiné. Já u některých psích zákazníků najdu například i ztmavnutí srsti, které je časté, nastane vždy, když dojde k poranění kůže, stačí i malá ranka od blechy, klíštěte, píchnutí o trn. Většinou si této změny majitel ani nevšimne, zato já ano. Zeptám se, co se pejskovi stalo, ale málo kdo ví. Od této chvíle si dávám větší pozor na případnou blechu, která by mohla být v srsti dobře ukrytá. Výjimkou není ani to, že při stříhání objevím černé tečky z blech. Opět zbystřím, a pokud je přítomen majitel, ihned ho na toto upozorním, že tam budou blechy, a také tam většinou jsou. Reakce majitelů jsou opravdu různé.

První reakcí je, že majitelé nevěděli, že jejich pes má blechy, omluví se a poprosí o odblešení ještě v salonu. Domů si majitel odnáší čistého pejska a ještě další přípravek na dezinfekci prostředí všude tam, kde pejsek pobýval. Co se dá vyprat v pračce, jako je pelíšek, deka, povlečení, raději vyperou a zbytek postříkají přípravkem.

Dalším typem zákazníka je ten, který se snaží blechy vychytat na psu při stříhání. Blechy topí v umyvadle a počítá skóre – kolik chytí a kolik uteklo zpět do srsti. Než dostříhám, chtějí mít svůj lov hotov, neboť teď si blechy domů odnést nechtějí, když jim při stříhání řeknu, jak se množí. Já pak musím pečlivě vydezinfikovat celý prostor, protože takový host není vítán.

Poslední typ zákazníků, kterých je málo, se na mě při upozornění na blechu ihned zhurta oboří. „Doma žádnou blechu neměl, to chytnul až tady u Vás.“ Mračí se a z očí jim srší blesky. Na tyto koumáky jsem připravená, a ne moc zvědavá. Nejdříve jim v srsti ukážu černé tečky, které jsou z dřívější doby, a různé strupy a kousance. Poté natáhnu ruku na lampu, kterou používám po každém psím zákazníkovi. Zničí v místnosti vše živé, včetně případné blechy nebo kytek. Svou sílu v tomto směru už dokázala, a proto mám v salonu pouze umělé květiny. Tento zákazník se poté omluví, i když velmi nerad, nebo jen zamručí, a více už nikdy nepřijde.