Balaton(stopem) aneb i cesta může být cíl - 1. část

Baví mě cestovat a přitom nemám na to, abych jel poznávat jiné země přes cestovní kanceláře a agentúry. Pro některé to je samozřejmost, ale já předesílám, že jsem nikdy nebyl s rodiči na dovolené (nikdy jsme na to neměli) a  tak jsem  k veškerému naplnění, jenž mi cestování a poznávání lidí v zahraničí poskytuje, dospěl skrze autostop či jízdu na černo vlakem... 

Zhruba v polovině července mě začalo svrbět celé tělo a já už věděl, že v následujích dnech mě bude čekat něco, co se hrubě vryje do mé paměti a zanechá stopy na duši. Po neúspěšném naskočení na nákladní vagón do Varšavy jsem si úspěšně stopem dojel do Budapeště, kde jsem zhlédl město a druhý den jsem si udělal "přesouvací" rekord, kdy jsem se z Budapeště do Prahy(525 km) přesunul 3 autama během 5 hodin. Spokojenost byla veliká po tom výletu. Naneštěstí kamarád Empi, jdoucí mírně opilý z hospody s láhváčem v ruce, mě oslovil, zda bychom spolu taky někde nevyjeli a já mám proti dobrodružstvím hodně slabou vůli...
3 dny našeho výletu se budu snažit vylíčit, co nejstručněji, jelikož to je spíš tak na 50stránkovu knihu(a na tu jsem moc líný) než na pár řádků do blogu. Cíl naší cesty byl stanoven na Maďarské moře, čili Balaton. Ze začátku to stopování vůbec nebylo ono, ale v Brně se vše zlomilo. Tam nás nečekaně oslovil s nabídkou svezení Dragan, makedonský řidič kamiónu, jedoucí do Bratislavy. Mluvím na něj anglicky do té doby než zjišťujeme, že žil pár let v Polsku a tak další konverzace probíhají v polštině.
Za jízdy zjišťujeme, že Dragan jede i přes Budapešť a dále na Bělehrad a do Makedonie, zvouce nás k sobě domů, poznat jeho rodinu a zemi a že pak můžeme pokračovat třeba k Jadranu. Osobně bych do toho šel, kdybych měl cestovní pas nutný k přejezdu do Srbska a Makedonie a také kdybych měl v peněžence víc, jak pětistovku. Rozhodnutí jet do Makedonie padá. I tak jsme šťastní, že do Budapeště dojedem ještě ten den a pak i možná k tomu Balatonu. Naše štěstí tlumí ještě před slovenskými hranicemi česká policie, která nás staví v mé doměnce kvůli mě. Seděl jsem na lehátku za řidičem a v kamionu mohou jet pouze 2 osoby. My byli 3. Schoval jsem se pod deku a moje doměnka byla doopravdy pouze doměnka. Fízlové nás zastavili jen z důvodu běžné kontroly a mě si naštěstí nevšimli. Dragan bohužel dostal pokutu 1000 Kč kvůli tomu, že mu špatně změřili emise na německo-české hranici. Dragan si však z ničeho moc dlouho hlavu neláme a taky na to, že řidiči kamionu skrze požadavky zaměstnavatelů většinou hodně pospíchají, on si jede v klidu a nespěchá vůbec. :) Nad to se ukazuje jako velmi dobrý hostitel.(typické pro tyto národy) Vytahuje libové maso, chilli a cibuli a později ještě obrovský meloun z jeho zahrady. V 7 hodin nás dováží do Budapeště a zpoza kabiny vytahuje zaháčené kolo. Byli jsme na předměstí Budapeště a Empi chtěl vidět historické centrum města, do kterého nás chtěl Dragan odvést po jednom na zadním nosiči, bo říkal, že se musí udržovat v kondici a že mu to vůbec nedělá problém. Mu to problém nedělalo, ale kolu ano, bo s naší váhou nosič klesl a netočilo se zadní kolo. Tak bohužel. Vedle dálnice ale uléháme do spacáku pod širák s pocitem spokojenosti ze zajimavého dne. 
Druhý den jsme se měli v 6 rozloučit s Draganem, ale zaspali jsme. Přišel jsem k benzince v 7 a on právě taky zaspal.(všechno má víte kde) Ten den už nám zbývalo dojet zhruba 100 km k Balatonu a chtěli jsme toho dosáhnout, co nejrychleji a to se taky podařilo. Z Benzínky nás vzal vlastník jedné malé rodinné destilérky. Celou cestu jsme kecali a tak jsme se dozvěděli, že 9. srpna odjíždí na 10 dní do Prahy. Domluvili jsme, že společně s jeho manželkou za námi přijedou ať můžou okoštovat slivovicu a já zdegustuju tu jeho Hungarpálenku! Tento chlápek dále pokračoval k severním břehům jezera, které jsou pokryté rákosem, takže nás vyhodil cca 10 km od známého turistického městečka, Siofok. Tam si dáváme za poslední forinty půl pizzy a pivo Soproni, cítíce už krásný vlhky vzduch od jezera. Po 500 metrech jsme dorazili na místo a pohled to byl úžasný. Náhražka moře je to velmi kvalitní, to se musí uznat. S našima krosnama jsme vzbuzovali údiv turistů a turistky na nás házeli očka... byl krásný den a všechno krásné bylo tam a teď... 
Druhou část pokračování návštěvy Balatonu a cestu zpět čekejte v dalším článku... :)