Při vycházce kolem zahrádek v Plané na Plzeňské, tam, kde se říkávalo na hoblech, mě zaujala nová kadibudka. Nebyla jen tak obyčejná.
Nad dveřmi měla nápis"kadibudka Václava Havla". Ejhle v Plzni se po Václavovi Havlovi nepodařilo pojmenovat divadlo a v Plané už máme Havlovu kadibudku. Nepátral jsem po tom, kdo kadibudku vystavěl a ani mi to nezajímá. Na své zahrádce ať si každý postaví kadibudku jaká se mu líbí. Jen mě napadlo, jak by to asi vypadalo, kdyby někdo v sedmdesátých nebo osmdesátých letech postavil kadibudku Gustáva Husáka. Takový odvážlivec by se v té době asi nenašel.
Vzpomínám si ale na jeden podobný kousek.V Chomutově v parku před divadlem stál na podstavci v nadživotní velikosti Vladimír Iljič Lenin. Ani nevím jestli byl z mramoru nebo z bronzu, ale to není až tak důležité. Milého Vladimíra jednou v noci někdo obdaroval batohem na záda a beranicí na hlavu. To se pak děli věci. Hned ráno byl park neprodyšně uzavřen a obsazen Veřejnou bezpečností a PS VB. Kdo to neví PS VB byla pomocná stráž veřejné bezpečnosti. Byli to soudruzi z lidu a na rukávu nosili žluté pásky. Kromě nich tam byli špičkoví kryminalisté a psovodi se psi co umí vystopovat každou stopu. Určitě nehledali toho dobráka který věnoval Leninovi batoh proto, aby mu poděkovali.
Ostatně koncem roku osmdesát devět Lenin z podstavce zmizel. Na jeho místě se přes noc objevil trpaslík. Hádejte co měl na zádech? No přece batoh. Ten, kdo tenkrát Vladimíra Iljiče obdaroval, byl určitě hrdina a dost riskoval.
Dneska to mají "hrdinové" daleko lehčí, mohou kdykoliv kohokoliv zesměšnit, i když už není mezi námi. Jediné, co jim hrozí, je to, že si kdosi poklepe prstem na čelo.
