Skoro bajka

Možná vám tohle povídání bude připadat jako bajka,ale bajky mohou být leckdy reálný základ, tohle snad zůstane jenom bajkou.

V mládí jsem měl na vesnici kamaráda.Měli malý domek  poblíž řeky a u domku nevelký dvůr ohrazený neprostupným plotem. Dvorek obývala různá drůbež, husy, kachny a slepice. Vládcem dvorku byl hlídací pes - skotský ovčák. Rozdělil drůbež dle druhů a vyžadoval striktní pořádek. Husy měly určen jeden kruh, ve kterém se směly pohybovat, druhý kruh byl určen kachnám a třetí slepicím. Vládce dvora byl vždy ve střehu a neustále se pohyboval mezi jednotlivými hejny drůbeže a nedovoloval nikomu opustit jím vyhrazený prostor. Hospodáři se to velice líbilo, veškerou dřůbež měl pod kontrolou a nebylo velkým problémem si z vybraného druhu připravit hostinu. Časem hospodáři ubylo sil a už nezvládal opravovat bytelný plot. Tak se stalo, že se v plotě objevila díra a posléze plot spadl úplně. Bez plotu pes už svoji úlohu nezvládal. Husy se dostaly na řeku, kachny do rybníka a slepice se popelily na hnojišti. Všem bylo najednou dobře, byli svobodni. Jen ten pes byl nešťasný i přesto, že i on nabyl svobody. Jeho geny mu kázaly, že musí neustále někoho hídat, ale nebylo koho, byla svoboda a to už mu moc nevyhovovalo. Dlouho ještě obcházel místa, kde kdysi stával plot a teskně vyl.

Ono by to mohlo skončit trochu jinak. Ten pes, to nebyl skotský ovčák, ale šakal. A šakal jak víme je zvíře lstivé. Zašel na návštěvu k slepicím a a začal svůj monolog. Podívejte se na ty husy, oni můžou na řeku a vy se musíte popelit na hnoji. podívejte se jaké mají pěkné prachové peří a vy máte většinou vypelichané zadky. No a kachny si jedí vybrané pochouky a vy se musíte spokojit se zbytky. Zpočátku slepice těmto řečem mnoho pozornosti nevěnovaly, říkali si je to jen vytí povedeného šakala. Ten však věděl, že trpělivost růže přináší. Husy se postupně po řece dostávaly dále a nacházely nové pastviny, stávaly se tučňějšími a jejich peří se ještě více lesklo. I kačkám se dařilo lépe, uměly si ulovit i rybku a i jejich kabátek se stával pestřejším. Jen ty slepice zůstávaly pořád na kopce hnoje a vyhledávaly stejné červíky a larvy kterých začalo být čím dále tím méně. Svého pohodlí se vzdát nechtěly  přesto, že občas měly nedostatek. Tu se opět  objevil šakal a začal svoji. Nebylo vám lépe za tím plotem na dvorku? Musely jste sice poslouchat, za plot jste nemohly, ale hospodář vám vždy nasypal zrní. Čím dále více slepic začalo šakalovi naslouchat. Vždať on má pravdu, proč se ty husy a kachny mají lépe, my si sice tak špatně nežijeme, ale oni žijí daleko lépe. Vždyť dříve jsme se měli všichni stejně. Vydaly se tedy za šakalem a a začaly mu pomáhat se stavbou spadlého plotu. Šlo to pomalu a trvalo to dlouho, slepice moc pracovité nebyly. Jenoho dne byl plot hotov. Byla tam ještě vrátka kterými mohly slepice ještě občas ven, ale už pom tom ani moc netoužily. Šakal začal osnovovat další plán. "Měli byhom husám a kachnám ukázat náš dvorek". Slepice vyslaly své zástupce k husám a kachnám a pozvaly je na návštěvu. Husy a kachny byly zvědavé a pozvání přijaly. U ještě otevřených vrátek stál šakal a každou osobně přivítal a pozdravil. Sotva však prošla poslední kačena  a husička, šakal vrátka zavřel na pevnou petci, od které měl klíče jenom on. Postavil se doprostřed dvorku a promluvil. Zapomeňte na to, co bylo, teď jste na mém dvorku a ven už se nedostanete, všichni jste si rovni. Utvořte stádečka, abych měl přehled a mohl si mezi vámi lépe vybírat.Tak se stalo, že na dvorku byl jeden kroužek ve kterém se pohybovaly husy, druhý s kachnami a ve třetím byly slepice. Mezi nimi pobíhal šakal a protože plot už byl bytelný a vrátka pevně zavřená, celkem spolehlivě je ohlídal. Husy přestaly být tučné a peří se jim už nelesklo a kachny stratily svůj pěkný kabát. Jen ty slepice měli pořád stejně vypelichané zadky. Ten šakal byl čím dál tučňější a srst se mu pěkně leskla.