Nebojte se paní na úklid!

Nedávno jsem četla, že Češi se konečně přestali stydět přiznat, že mají pomocnici v domácnosti.  Přestali své uklízečky vydávat za vzdálené tety a není jim trapné říct, že jim někdo cizí přijde  za peníze vyluxovat.

Já mám Olenu. Uklízí u mne  patnáct let a má lepší přehled o mé domácnosti, než já sama. Hrdě a nafoukaně přiznávám, že jsem se za ni nikdy nestyděla.  Troufnu si tvrdit, že bez Oleny  by byla ohrožena nejen čistota v mé domácnosti, ale možná i moje manželství. Olena pochází z podhorské vesnice na Ukrajině. Má tři dcery a v Čechách jim vydělává na věno. Několikrát do roka je jede domů  zkontrolovat. A pohlédnout se jim  po nějakém vhodném  ženichovi. Bývá pravidlem, že sotva Olena vytáhne paty, něco se stane. A tak jednou, krátce po jejím odjezdu, jsem  ulehla s hnisavou angínou. Nevyžehlené prádlo se válelo všude kolem, já hicovala víc než napařovací žehlička a můj muž, který musí chodit do práce v obleku,  si šel sám demonstrativně koupit  do Markse a  Spencera (jiný konfekční obchod totiž nezná) tři nové košile, aby tím podtrhnul vážnost situace. Ve stavu nejvyšší nouze konečně dorazila Olena z Ukrajiny, rozložila žehlicí prkno a dva dny nepřetržitě žehlila a nepřetržitě mluvila. Vyprávěla mi historky ze své rodiny.  Jak se rozhodla jet do Česka, aby vydělala prachy na povolení k pobytu, aby tu mohla vydělávat peníze pro dcery. Až půjde její nejstarší letos v zimě s kamarádkami na diskotéku, obleče si norkový kožich! Nejlepší a nejdražší z celé vesnice. Olena jí na něj našetřila. Díky předvedenému bohatství uloví ženicha, porodí mu dítě a začne jezdit do Čech uklízet, aby vydělala peníze pro svou dceru... A tak pořád dokola.

Doporučila jsem Olenu svým přítelkyním, které se taky přestaly stydět, že si mohou dovolit pomocnici na úklid.  Když  zase přišel čas, aby se Olena vrátila na chvíli domů, podívat se, zda se náhodou v okolí neobjevil nějaký potenciální ženich pro dcery, pravila starostlivě svou česko-rusko-ukrajinskou hatmatilkou:

„Budu pryč skoro měsíc. Co vy tady budete dělat? O tu pani Chelenu strach nemam, ta je šikovněějši, ale co vy?

„Já to zvládnu, Oleno,“ holedbám se pionýrsky a jsem trochu uražená. Uklízela jsem deset let před Olenou a zase tak levá nejsem, rozhodně ne víc než "pani Chelena".

„I vyžehlit?“ vytasí Olena svůj poslední trumf. Přes moje ujištění se i při odchodu dívá ustaraně.

Druhý den najdu ve skříni  mého  muže lísteček se vzkazem: PANE DOKTORE, KUPTE SI RAČI  EŠTE NEJAKY KOŠILY.

Jak říkám, bez Oleny by byl můj život nejen nevyžehlený, ale i o dost méně zábavný.