Koho potkáváte nejčastěji na ulici? Že to jsou ze čtyřiceti procent senioři? Asi se vyznáte ve statistikách, protože důchodců u nás přibývá a přibývat bude.
Rok 2013 vláda rozjíždí "slavnou" důchodovou reformu, do které se všichni "hrnou". Příslib vlády zní jasně: "Je to výhodné". To jistě ano, ale jak pro koho. Člověk s podprůměrným platem si jistě spořit na svůj důchod nezačne, má totiž dost starostí uživit sám sebe a rodinu. Naopak pro majetného je spoření výhodou. Z vydělaných peněz si do důchodové věku docela slušně naspoří. Co dělat budete-li ten kdo na spoření prostě nemá?
Nejen že se opět zvýšil věk odchodu do důchodu, ale taktéž se všeobecně zvýšil strach z budoucnosti. Optimisté počítají s tím, že to budou právě mladí lidé, vydělávající slušné peníze, kteří se v budoucnu o své rodiče postarají. To by byl jistě nejlepší scénář, ale ke každému scénáři potřebujete alespoň trochu věrohodný podklad.
Realita se má tak: Mladí lidé, počítejme generaci od 15 do 25 let, je velice odlišná od toho, jak si jí dospělí představovali.
Většina z nich jsou prostí parazité. Tento trend se v poslední době rozmáhá převážně u mužů. Zjistili, že pohodlí domova je to nejlepší, co jim život může nabídnout. Tudíž, i když pracují, vydělávají, mohou si dovolit svůj byt, bydlí u rodičů. Tam většinou nic neplatí, zadarmo se najedí a slavná maminka udělá všechny domácí práce za ně. Vyčkají tedy do důchodového věku svých rodičů, našetří si. S našetřenými penězi nakládají "rozumně" a zajišťují rodičům "lepší" budoucnost tak, že je posílají do domava důchodců. Nakonec skončí s domem a vším zařízením, spokojení a mají se jako "prasata v žitě".
Setkáváme se ale s naprosto opačnými případy. Ve valné většině tito lidé odchází velmi brzo z domova. Rodiče si naivně myslí, že se o sebe dokáží postarat. Jaké je o to horší zjištění, když domů dorazí dopis o případné exekuci majetku. Dospělým tedy nezbývá nic jiného, než všechny případné dluhy zaplatit, nebo se zříct svého vlastního dítěte. V důchodovém věku jsou naprosto zoufalí a bez peněz. Jejich "dítko" se většinou otřepe a po zbytek života žije obyčejný život. Jak se říká "za dobrotu na žebrotu".
Chceme-li si malovat lepší budoucnost budeme také muset neustále předávat své znalosti a zkušenosti mladším generacím. Není asi jen náhoda, že poslední dobou slýcháme o tom, že mladí lidé neumí nic.
Závěrem si představíme pesimističtější, ale za to pravděpodobnější scénář. Přeplněné domovy důchodců, narůstající počet seniorů s dluhy, nekvalitní zdravotnická péče pro starší jedince a mnoho dalšího. Chcou-li lepší budoucnost, musí se ohlížet na mladé. Jinou možnost nemají. A vládu to naprosto nezajímá.
Upřímně - V hollywoodský "happyend" nevěřím...
