Já jsem taky vševědoucí!

Divná doba. Každý ví všechno nejlíp. Národ hokejových a fotbalových trenérů zklamal, změnil se, povýšil. Nastává nová éra samozvaných odborníků na VŠECHNO. Nejsi jedním z nich? Vítej v mé menšině...

Jak jsem se smála

No jo, dívala jsem se minulý rok zrovna touto dobou na zprávy a začínalo se hovořit o nové hrozbě z Číny. Na gauči to komentuju slovy: "Zase straší, holt asi se nic jiného zajímavého neděje." Jenomže jsem v tom nebyla sama. Nikdo to nebral vážně, dokonce ani naše vláda. Schůzovalo se jako obvykle a při dotazech na nový virus s úsměvem odpovídal i tehdejší ministr zdravotnictví. 

Březen za kamna vlezem

Přišel začátek března. Zhroutil se mi sen o cestě do zahraničí, skončila jsem v nucené karanténě a bez práce. Začala jsem se taky vážně bát. Téměř nonstop živé zpravodajství se žlutým pozadím evokuje, že už končí veškerá legrace. Navíc ta vyjádření - jedno za druhým, pokaždé jiné, nová jména, neznámé tváře. Tehdy se ještě všichni shodli: "Zůstaňte doma a dodržujte nařízení." Začaly se šít roušky, Česká republika šla příkladem. Vládu v červených svetrech tehdy brala ještě většina lidí alespoň trochu vážně. 

Epidemie se vleče 

To, že epidemie za několik málo týdnů odezní, se ukázalo být jako tvrzení nepravdivé. Stejně jako, že člověk má sedm let imunitu, nebo to, že se nakazím, nevydenzifikuji-li si celý nákup. Problémů přibývalo a vláda se ukázala jako krutě nepřipravená. Bohužel se ani nedokázala sladit ve vyjádřeních, takže se stávalo, že se ráno řeklo A, odpoledne z toho bylo B, večer C a druhý den konečné B. Přesně tady to začalo, lidé nevěděli, co si mají myslet a někteří vycítili příležitost. 

Vůdci pravdy strůjci

Nikdy bych nevěřila, kolik u nás máme odborníků na zdravotnictví. Zajímavé je, že s podobnou pandemií se nikdo z nich reálně nesetkal, přesto přesně věděli, co dělat. Skokově tedy narostla čísla těm, kteří prosazovali striktní dodržování opatřením, nošení roušek prakticky pořád a nulovou toleranci při nedodržování těchto opatření. Nicméně zkrátka nepřišli ani ti, co byli přesvědčeni o koronaviru jako biologické zbrani USA, nebo jako kompletní desinformaci, dýchání bez omezení roušky na ústech a omezování svobody v demokracii. Koho si teda vybrat? 

Stranu si vyber!

Sakra já fakt nevím. Mám si zvolit "rouškaře" nebo "popírače"? Už mi tohle celé přijde jako špatný vtip, ale bohužel je to realita. Dostali jsme se do bodu, kdy se celý národ rozdělil. A ne, neříkejte mi, že tohle tady už bylo, nebylo! Vždycky mi přišlo, že jsme si spolu dokázali nakonec sednout k jednomu stolu. Dokonce i před volbami, kdy jsou názory většinou nejradikálnější a málokdo je otevřen něčemu jinému (alespoň já to tak mám). Bohužel mi přijde, že slovo diskuse se stalo slovem zastaralým a málokdo už dneska zná jeho pravý význam. 

Fakt nevím 

Na rovinu můžu říct, že můj oblíbený citát - "vím, že nic nevím", nabírá na platnosti jako nikdy dřív. Prakticky mi přijde, že se ode mě očekává, že "mám názor". Ale sakra! Jak můžu mít v takové záplavě falešných zpráv, desinformací, samozvaných vůdců a zástupců naší vlády nějaký správný názor? Názory mám, to ano, ale řekla bych, že jsou správné? To, čeho jsem za poslední rok byla svědkem, mě přesvědčilo, abych vždy několikrát zvážila, budu-li něco posílat dál. Třeba jsem se vždycky snažila doporučovat nějaké zajímavé profily, jejichž názory mi přišly konstruktivní a taky pravdivé, jelikož jsem věděla, že si vše ověřují. Teď? Opravdu nevím, koho doporučit. Neříkám, že by někteří nesdíleli zajímavé věci, jen se stává, že se občas taky spletou, jenže už to není jako dřív. Už málokdy přiznají chybu. 

Chyby už nedělá nikdo

Pokud vláda něco opravdu dokázala, pak to, že si málokdo přizná chybu, nedejbože veřejně. Však si to všichni pamatujeme: "To já ne, to Kalousek!" Ale Kalousek už bude končit přece. Tak:"To já ne, to Hamáček!" Jenže Hamáček má přece červený svetr a nedělá chyby. A tak dále, a tak dále, mohli bychom tu být do večera. Poslední krásnou ukázkou bezchybnosti bylo jednání o prodloužení nouzového stavu, následná prosba hejtmanům a jejich pozdější osočení, které vedlo k tomu, že je teď půlka národa nenávidí. Naši samozvaní influenceři z obou táborů ovšem nezůstávají pozadu. Objevuje se tu iniciativa volající po tvrdém lockdownu s hrozbou tisíců mrtvých. Na druhé straně například výzva Chcípl Pes, která by nejraději otevřela všechno a hned. 

Rezignace 

Kam tohle všechno směřuje? K rezignaci k ničemu jinému. Chcete vědět, jak to bude vypadat? Podívejte se na poslední vyjádření vlády. Čísla radikálně stoupají, vyjadřovací vzorec popsaný výše, se ani po roce nezměnil. Vláda ztratila poslední zbytky důvěryhodnosti. Lidé jsou zmatení a neví, čemu věřit. Já si nicméně říkám, že lepší je udržet si střízlivý odstup, než se nechat strhnout na jednu nebo na druhou stranu. Ačkoli to můžou doprovázet komentáře typu: "Ty si jako nic nemyslíš? Jak to teda je? A uvědomuješ si to vůbec?" Ufff..

Osobně se svou rezignací zpovzdálí vyčkávám. Čekám na říjen, protože věřím, že se něco změní. Taky tajně doufám, že celá tato situace lidi konečně přiměje k tomu, aby se zajímali o politiku. Dotýká se jich totiž denně a je smutné, že museli prozřít za takových okolností a v obklopení těch, kteří bohužel "ví" všechno.