Býti komunistou

"Čím chceš být až vyrosteš"? Většina dětí odpoví: "Popelářem, lékařem, učitelem a podobně". Mladí mají možnost svobodné volby, tak ať vybírají. S rozumem samozřejmě, ovšem dovolím si poznámku. Jen jedno ne! Politik! Hůř - komunista.

Co se v mladých lidech zlomí, že se dají na takovou životní cestu? Jsou to snad názory a postoje jejich rodičů, které je k tomu vedou? Či se ve studentských letech jejich psychika zlomí a oni potom nevědomky dělají věci, ze kterých jde hlava kolem?

Vytvořme si fiktivní slečnu Zuzku.B, které je dvacet jedna let. Studentka vysoké školy, s výbornými výsledky na gymnáziu. Pochází bohužel s nepovedeného manželství. Žila s matkou v malé vesnici. Matka pobírala malou mzdu, s otcem se vídala o víkendech. Otec pracoval jako dělník a měl novou rodinu. Zuzka se zajímá o politiku, snaží se změnit svět. Nezažila hrůzy minulého režimu. Žije s představou, že hůř být nemůže. To, co trápilo její mysl, byla hrůznost budoucnosti, ovšem jen do určité doby. Na Zuzce si postupně představíme, krok za krokem, jak asi funguje mysl člověka, který se rozhodne pro "scestí".

1. Nejprve se vraťme trochu do minulosti. Zuzce je patnáct let, chodí na gymnázium. Studuje prvním rokem. Řeší problém s penězi. Její matka není schopna Zuzce financovat vše, co potřebuje. Spolužáci se jí posmívají. Touží po tom, aby si byli všichni rovni. Chce být považována za normální, alespoň na krátkou chvíli...
2. V šestnácti letech prožívá velice negativní zkušenost. Po cestě domů, je okradena a přijde tak i o to málo, co měla. Přiběhne vystrašená domů, pláče. Maminka jí uklidňuje slovy: "Není tady nikdo, kdo by zakročil, policistů je naprostý nedostatek! To je jen proto, že žijeme zde! Můžeš být ráda, že se ti nestalo něco horšího!" V ten večer usíná s pláčem...
3. Půl roku po tragickém zážitku začíná vnímat svět jinak. Uvědomuje si jeho nedostatky a přemýšlí, jak je řešit. Například nedostatek pitné vody, tuny odpadků, neustálý hluk z aut. V té chvíli jí dojde, že myšlenkami nic nezmění. Musí zakročit, jenže zatím neví jak...
4. V osmnácti letech je její matka nucena odejít do invalidního důchodu. Peněz, kterých už tak bylo málo, se jim nedostává. Zuzka má rok před maturitou a potřebuje práci, alespoň na víkendy. Bohužel nemá žádné zkušenosti, nemá ani školu, tudíž nemá co nabídnout. V závěru propadá depresím. "Změním to", říká si...
5. Maturita přichází a Zuzka ji bez větších problémů udělala. Chce jít na vysokou školu, otec získal druhou práci, tudíž ji zafinancoval. Věří, že s vysokou školou, ji již nic nebude stát v cestě. Studuje ve velkém městě. Peněz ale stále nemá dostatek. Nechodí na obědy, snaží se ušetřit každou korunu. Finance vychází jen tak tak na ubytování. Opět usíná s pláčem, snaží se vymyslet variantu, která by ji ulehčila situaci...
6. Pokračuje ve studiu, potkává spolužáka. Snaží se ji přesvědčit o různých ideích. Zuzka je z počátku skeptická. Kluk, ale mluví o lepším světě. O tom, jak nám zde bude krásně. Hlavně ale mluví o tom, jak to Zuzka může změnit. Má jasno, ví, že chce být "lepší" člověk...
7. Budoucnost je nejasná, ale za to Zuzka jasno má. Je mladá, nadějná "bojovnice" za práva mladých, starých i lidí středního věku. Teď ví, co dělá. Mění svět. Mění sebe... K lepšímu?

Fantaskní příběh Zuzky nám napoví body z volebního programu KSČM. Uznejte sami, že ve své podstatě to vůbec nezní špatně. Příběh imaginární postavy se neshoduje ani v nejmenším s příběhem reálného člověka. Snažila jsem se jen přijít na to, jaký životní osud by musel mít člověk, aby se přidal ke komunistům.

Neznalost, naivita a znechucenost jsou charakteristické vlastnosti dnešní doby, které KSČM nahrávají. V posledních letech se ke komunistům přidalo nejvíce mladých lidí za celou historii České republiky. Já ztělesňuji přesný protipól, nechci nečinně přihlížet množící se "třešničkové generaci". Já chci právě vědět, jaké to je: "Nebýt komunistou"!