Rado Evropy, prozraď nám, jak hospodaříš s pěti miliardami

Když v roce 1949 vznikala Rada Evropy, nemohli si ji tehdejší političtí velikáni vynachválit. Robert Schuman, tehdejší francouzský ministr zahraničních věcí, hovořil o tom, že Rada Evropy je laboratoří, ve které se testuje evropská spolupráce. Britský premiér Winston Churchill chtěl v Radě Evropy založit Spojené státy evropské. Konrád Adenauer, německý kancléř, se radoval nad faktem, že se reprezentanti evropských států setkávají na jedné platformě. Dneska by otcové evropských institucí měli možná trojnásobnou radost. Úřadů, které tyto cíle naplňují, je totiž mnohem více. O to smutnější jsou ale daňoví poplatníci.

Radost z Rady Evropy mají hlavně úředníci

Nejen, že se znásobil počet evropských institucí, ale zvýšil se i počet zaměstnanců. Zrovna Rada Evropy současně zaměstnává 2000 lidí a sama spolkne téměř tolik financí jako naše ministerstvo zahraničí, a to 218 000 000 EUR (něco přes 5 miliard Kč). Na fungování Rady Evropy jsou třeba i další vedlejší náklady. Musí se zaplatit například vysílání poslanců na pravidelné parlamentní shromáždění.

Mottem „Činy řeknou více než slova“ se Parlamentní shromáždění RE neřídí

Minulý týden jsem se zúčastnila Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Přijali jsme řadu usnesení. Například jsme se shodli na odsouzení povolební situace v Bělorusku, upozornili jsme na sociální práva občanů Evropy, kritizovali jsme násilí páchané na křesťanech na Středním východě, slovně jsme podpořili stabilizaci Tuniska, Egyptu a okolních států, hovořili jsme o Kosovu a Albánii v souvislosti s obchodováním s lidskými orgány a vyzvali jsme EULEX, aby pokračoval ve vyšetřování, které zahájil, nebo jsme vyzvedli důležitost preventivní lékařské péče. Za 318 poslanci, kteří v Radě Evropy strávili týden, moc konkrétních činů bohužel není.

Činy lze vidět za Evropským soudem. Ten ale nestihá.

Rada Evropy stojí na Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, která garantuje občanům členských států dodržování určitých práv. Štrasburský Evropský soud pro lidská práva dohlíží a vymáhá dodržování této úmluvy. Jeho mínus ovšem je, že nemá dostatečnou kapacitu. Je zahlcen případy z Ukrajiny či Itálie a dalších zemí. Současně asi 145 000 případů čeká na to, až se dostanou na řadu…

Čím svou existenci může Rada Evropy obhájit

V rámci Rady Evropy působí i další monitorovací orgány, které vznikly po schválení nějaké úmluvy. Osobně se mi líbí GRECO, které zpracovává zprávy týkající se financování politických stran, nebo obecně korupčního prostředí v členských zemích. Nedávno navštívili i naši republiku a právě o nás zpracovávají zprávu. Dalším pozitivem mohou být i monitorovací mise, které jsou vysílány do voleb, či Benátská komise.

Spásu Radě Evropy může přinést reforma

Ostatně jako ostatní mezinárodní instituce čekají i Radu Evropy změny. Rada Evropy potřebuje reformu s velkým R. Reforma by měla vzít v úvahu efektivnost Parlamentního shromáždění, měla by odstranit duplicity Rady Evropy s Evropským parlamentem, EU či OSN. Po 62 letech fungování je třeba zrevidovat veškeré přijaté úmluvy a zjistit, co je Rada Evropy schopna garantovat, v čem se Rada osvědčila, co je v její moci a vytvořit jednu jedinou úmluvu s nastavenými prioritami, které budeme s to vymáhat.

Na závěr bych ráda připomněla, že v tomto blogu jsem se věnovala pouze Radě Evropy. Nehovořila jsem tedy ani o Evropské radě, ani o Radě EU. Je zřejmé, že pro velké množství evropských institucí se těžko hledají nová jména.

Děkuji naší delegaci při Radě Evropy vedenou panem velvyslancem Tomáčem Bučkem za spolupráci při jednání ve Štrasburku a za zázemí naší parlamentní zpravodajce Vladimíře Pejchalové-Grünwaldové a našim parlamentním tajemnicím.