Pozdní léto

Další pokus o báseň. Plky, plky, plky, plky, plky, plky, plky, plky, plky, plky, plky.

Těším se na pozdní léto, mám rád tu náhlou změnu, miluji ta chladná rána, jak na pivě hustou pěnu. V lesích roste spousta hub a sladké ostružiny zrají, pavoučí vlákna mezi keři, co ve větru volně vlají. Jak kapkami červené krve, jsou jeřáby ověnčeny, bezy plné bobulí, pro nemocné, nedozírné ceny. Noci zase kradou den a rybníky už chladnou, tráva je stále zelená, jen květiny už chřadnou. Vos je všude jako much a listí už pomalu barvu ztrácí, na loukách, v sadech a na polích, houfují se tažní ptáci. Zvěři nastávají těžké chvíle, když blíží se zas honů čas, snad jim bude štěstí přát a lovci nezkřiví jim ani vlas. Přichází čas sklizní vína, jablek, a vůní bramborových natí, mlhy a první mrazíky, krása, co se s prvním sluncem ztratí. Čas bouřlivé jelení lásky, otvírá brány podzimu, včely už téměř nelétají a připravují se na zimu. Tu krásu těžko popíšeš, váhám, jak najít ta správná slova, rád chodím tou krajinou a vím, že tady jsem a budu doma.