Cena masa

Při nákupu jakéhokoliv masa, ať je jeho cena jakkoli vysoká, bychom si měli uvědomit, že ta pravá cena je ještě daleko vyšší. Stojí někoho život.

Na rozlehlé pastvině, narodil se malý býček, šťastná matka olizuje, na jeho čele bílí flíček, Uběhlo pár okamžiků, a už se staví na nohy, první krůček, mámino mléko a už se těší na rohy. Užívá si krásného dětství, a skotačení při sluníčku, už poprvé se zamiloval, poznal krásnou jalovičku. Jen aby si ho holka všimla, nedá pokoj na chvíli, soupeří o ní s kamarády, po louce honí motýly. Prospívá, sílí a roste, každý den váží víc a víc, bohužel zatím ještě neví, že každý rub, má také líc. Mladý farmář, vidí tu změnu a do úsměvu zvedá pysk, telata se boubelatí, mne si ruce, sčítá zisk. Čas letí jak čistá voda, v tom potůčku u lesa, už dávno není na pastvině, už nevidí nebesa. Uvázaný na řetězu, kde může jen jíst a pít, o volnosti, o svobodě, už si může jenom snít. Přišel farmář sundat řetěz, a chystá se ho odvést zas, vysmekl se, a míří domů, kam ho láká stáda hlas. Prohání chlapy po své zemi, snad každý kousek tady zná, jich je víc a mají lasa, teď přichází chvíle zlá. Strašnou silou se býček vzpouzí, však nepomůže jeho vzdor, násilím je potom vlečen, do tmavé káry za traktor. Smutným hlasem volá mámu a naposled ji pozdraví, i jalovičce oči vlhnou, snad shledáme se- kdopak ví. Nechce se mu z káry dolů, je všude cítit krve pach, jeho instinkt říká zůstaň, tady obrací se život v prach. Dva řezníci u káry stojí, hází plentu přes oči, On se stále ještě nevzdal a v káře se otočí. Za oháňku ho ven vlečou, on se vzpouzí, nechce jít, řezníkům dochází síly, nejde dolů, bude bit. Padá rána za ránou, běsní jak poslové z pekla, on bolestí potřásá hlavou, a plenta se mu z očí smekla. Teď se karta obrátila, a býček vidí svoje soky, oči podlévají se mu krví, přeskočil železné bloky. Najednou je pánem dvora, všichni lidé už jsou pryč, zaútočil na řezníka, co pevně třímá v ruce bič. Netušil, že to je marné, že druhý napřáhl vysoko, dostal zase ránu tyčí a rázem přišel o oko. Oslepen na jedné straně, vydal výkřik zoufalý, než se stačil vzpamatovat, tak do boxu ho dostali. Nemůžeme vyčítat, že řezníci jsou drsní muži, jsou placeni od kusu, a nastavují svoji kůži, Smrt je pro ně rutina, už otupila jejich cit, krev je jejich denní chleba, kdo nedá ránu, sám je bit. Tak býka ženou uličkou smrti, nestačí rány počítat, Beznaděj mu kouká z očí, Hádes ho přišel přivítat. Pověsili ho na rozporku, a řezník začal pracovat, Vykolil mu obsah břicha, a pak ho začal porcovat. Jeho svaly od sebe dělí, necítí žádný sentiment, Pak putují do chladírny, je z nich dobrý sortiment. Na pultech jeho maso leží, každý zákazník by ho chtěl mít, A nikdo z nich nemá tušení, že to byl býček s touhou žít.