Po pozdním létě

Báseň pro Josefa Hummela, kterému se ta předchozí zdála asi příliš krátká. Tak takhle je to dál. Za případné chyby se předem omlouvám, je to psané obratem na váš vzkaz.

Přichází nám zase podzim, a pole už jsou dávno holá, zase malá úroda, zemědělec smutně volá. Bylo přeci chladné jaro, a pak zase suché léto, ještě div, že přežíváme, že krávy vůbec dojí mléko. Z pšenic zase nic nebylo a brambor jsou jen malé lány, živit lid se nevyplatí, už s půdou mají jiné plány. Všude krásně žlutá pole, co na tom, že to není k jídlu, hlavně, když se sypou prachy, a když chceš jíst, tak nakup v Lidlu. V té největší žluté zemi světa, lhostejnost je spokojená, jak nám krásně kvete kraj, to prý naše zem je vytoužená. Zbylé meze rozorány, pryč je koroptev, bažant i zajíc, pro ZD každý kousek země dobrý, zas budou mít větší krajíc. Naše pole už se staly, sic zelenou, ale přesto mrtvou pouští, nežije tam žádný brouk, motýl, ani žížala, jako v každém jiném houští. Kam poděla se moudrost našich předků, že půda není nepřítel, že to není žádná děvka, co lacino dá každému, to prosím berte na zřetel. Člověk má se s půdou mazlit, hýčkat si ji v horkém slunci i za svitu chladné luny, neznásilňovat, nerabovat a neničit, nesypat na ní jedů tuny. Snad se s každým příštím jarem, zase rozum do hlav vrátí, zem je jedy přesycená, a čas se nám rychle krátí. Ať se naši politici hezky rychle otáčejí, jak hospodská na place, ať schválí maximální výměr polí a na řepku zruší dotace!!!!!!!!!