Lamentace

Ohlížím se zpátky a zjišťuji, že jsem toho v životě, kdybych se více snažil, mohl udělat daleko víc. Ale ještě snad není pozdě.

Už na zádech sebou vleču, těžký čtyři křížky, hodně toho prožil a nikdy nečet knížky. Vždy si triko tahám, a život je mi volnej, to podstatné už vím, a s tím jsem také svolnej. Že když prase kvičí, vždycky není zabijačka, a když se jedná o prachy, je dobrá každá kačka. Když na zádech se potím, pot stéká mezi půlky, a když se na mě usměješ, tak ve tvářích máš důlky. Ženská koho miluje, na toho nejvíc křičí, tam, kde nejsou žádné stromy, tam vítr nejvíc fičí. Že když máš kapsy prázdný, štěstí otáčí se zády, a když plno prachů máš, hned najdeš kamarády. Tohle všechno vím, a přesto stojím na fleku, jak pomník v poli, A knížky, co měl jsem číst,už sežrali moli. Že pod splavem se točím, jak kus klacku, a kdybych byl svým synem, dal bych si facku. Jo, kdybych se víc učil, mohl jsem být učitelem, Kdybych uměl zázraky, byl bych asi spasitelem, Kdybych uměl dobře lhát, tak byl bych politikem. Jenže nejsem nic, jen chodím s vytahaným trikem.