Klidné a pohodové svátky jsem naposledy zažil snad jako dítě. Dnes už je bohužel předchází to předvánoční šílenství. Netýká se mě sice pečení a uklízení, ale stejně, musím nedobrovolně vnímat tu napjatou atmosféru, která kolem toho panuje. Kdyby to dnes viděl samotný Ježíš, asi by se divil co všechno svým narozením způsobil. Jak se oslava jeho narození přeměnila na komerční a od víry odtržené materiální svátky. To mě inspirovalo k napsání vánoční rýmovačky.
Když se blíží vánoce, tak jdou na mě mdloby, je to peklo, je to hrůza- vyjádřeno slovy. Co dát komu za dárek, co jenom kde koupit, kde na to brát peníze, když nechce se mi loupit. Doma se jen uklízí, snad leští se i kliky, v míse leží ovoce, ananas a fíky. Kdybych já byl ovoce, snad bych mohl ležet, jenže, jsem jen línej chlap a tak musím běžet. Zamluvit si stromeček a koupit živou rybu, ještěže už po mně nechtěj, abych sehnal zimu. Abych sypal z nebe sníh a zamrazil vodu, už mám kyselej žaludek, a užívám sodu. Stromek než se nazdobí, to je zase koulí, kapr plave ve vaně, oči strachy poulí. Svíčky opět nesvítí a jehličí už padá, zas. rok co rok a pořád stejný, svátky klidu, vem vás ďas. Kéž už to je za námi, ať zazvoní zvonec, a vánočního veselí, je zas na rok konec.
