Pesimistická

Pesimistická určitě a možná i trošku politická, což sice nebývá mým zvykem, ale nějak se mi to dnes plete v hlavě. Od rána, totiž, neslyším v rádiu nic jiného, tak možná proto.

Už dvacet tři let žijeme, v svobodném světě pokroku. A Sovětské častušky, už dávno nezní do kroku. Plnými doušky, konečně, vdechujeme svobodu. A z hluboké vody zas, směřujeme ke brodu. Však kvalitu člověka dnes, určuje jen majetek. A ke každé smlouvě zas, napsán už je dovětek. Tak jak se vám žije, v tomhle novém světě? Kde pravdu a lásku, už odvezli na lafetě. Vždyť k čemu je komu pravda, když zem je plná lhářů. K ničemu je věrná láska, v téhle zemi samotářů. Tak jedinou stálicí, prolhaného národa. Byla a i zůstane, snad jedině hospoda. Jak může se žít asi v zemi, kde rozorali meze. Kde pro blaho lidu kdysi, umlčeli lid i kněze, Kde umírají pilné včely, na otrávených polích, a spravedlnost chodí vpřed, jen o slepeckých holích. Kde řídili nám počasí a spoutali nám řeky. Tam hloupost a chamtivost přetrvává věky.