Na letošních oslavách 17. listopadu mne zarážela razance slov a průběhu oslav, která byla srovnatelná s oslavami Velké říjnové soc. revoluce. Jen jména a datumy byly jiné. Zamrazilo mě, jak se na fundamentu revoluce vytváří n
Jestli totiž někomu nevěřím, pak jsou to revolucionáři.
Myslím, že určitý primitivismus kombinovaný s nabobstvím a s touhou po přiřazení se do vítězného proudu je živnou půdou pro oslavu revolucionářství. Revolucionářství je tradičně doménou levicově nebo lépe řečeno banditsky orientovaných národů nacházejících se v teritoriích Jižní Ameriky, Afrického kontinentu a Slovanských. Revoluce je brána jako prostředek změn k lepšímu. Co je lepší a co je horší určuje ta strana, která revoluci vyhrála, nikoli skutečnost jaká pozitiva přináší pro národ důsledek revoluce.
Oplakávání toho, co jsme měli udělat a neudělali, oslavování "nějakých" revolucionářů, mýtinky a pochody na počest revoluce. Tvorba polických gest na bázi vzpomínek. Tisk plný historie. K čemu to je? Před ČR stojí ne právě hezká budoucnost (už vůbec ne růžová) a je to úplně jedno, protože my máme svojí minulost. Že? Možná proto, že je to jediná jistota, kterou máme?
Nicméně bych se držel amerického přísloví:
„Co bylo včera - mě nezajímá, co je dnes - tím žiji, ale myslím jen na to, co bude zítra.“
To je krédo země, která nevzdychá a která, více než hrabání se v hnojišti historie, táhne světový pokrok. A to bych také vzkázal především těm českým redaktorům, kteří mají mozek stejně velký a scvrklý jako svého pinďoura, díky čemuž zahlcují masmédia historickým balastem. Specielně plačtivé a vzpomínkové jsou např. Reflex nebo ČT. Utápí v ne právě veselé historii ČR sebe a své ovečky.
Škoda, že listopad 89 v ČR alespoň trochu nekopíroval převrat v Chile. Tam sice Pinochet nechal zabít kolem 3000 komunistů což bylo v podmínkách celého Latinsko-amerického kontinentu asi nevyhnutelné. Vyhnání dalších 7500 komunistů do sousedních zemí je humálnější. Byla to operace. Shnilá tkáň se odstranila, aby zdravý organismus mohl žít. Chilané neoslavují. Oslavovali by smrt lidí. Ale každý z nich dobře ví, co bylo. Není třeba připomínat, stačí jen správně prožívat přítomnost a plánovat budoucnost. Také proto je Chile ekonomickým zázrakem a jediným ostrovem stability v levičáky zmítané Latinské Americe.
Takže podle mne milí revolucionáři,..... raději věnujte peníze a energii budoucnosti. Nahraďte scvrklé historiky progresivními vizionáři. Podporujte prognostiky, pokrokové vědce. Jen prosím vás už nezatěžujte hlavy sobě, ani jiným, tím co bylo. To prostě BYLO.
