Atentát

První atentátník Václava Klause není Vondrouš, nýbrž JÁ ! ! ! Fakt. Pan Klaus ještě nebyl prezident, ale předseda vlády ČR. Já ne rozvedená, předdůchodová OSVČ, ale atraktivní manželka jednatele, ředitele úspěšné nadnárodní firmy.

Nepamatuji si rok události. Jenom mozek archivuje již zemřelého člena  tehdejší vlády pana Luxe. V té době považovaného za nejvíc zlobícího politika. Vše  dávná minulost! O Luxových nevyzpytatelných počinech plynul i můj nečekaný dialog s tehdejším panem  premiérem.

   Semlelo se to nečekaně. Mateřská mezinárodní  firma  mému manželovi  draze zaplatila účast na prestižním ekonomickém  fóru v Praze. Já vždy připravená úspěšně reprezentovat, / v tomto případě s perspektivou pouze  na štěrkovém parkovišti na Žofíně mezi Audi a auty ještě vyšší třídy/, ocitla se nechtěně v neopakovatelné životní roli. V roli atentátnice. V černém kostýmku od Kenza.

       Abych pochopila, v reálu viděla velikost i význam ekonomického fóra v životě mého muže, rychle vplul i se mnou do foyer Žofína.Umožnil mi na vlastní oči vidět politickou, vládní, ekonomickou smetánku. Nekompromisní scanner  před vstupem do konferenčního sálu nepustil dál jeho legální kvér. Nakolik se mnou se nikde  jinde než na parkovišti  a ve foyer nepočítalo, skončila legálně držená zbraň bezpečně v  mé luxusní černé kabelce. Ta  s rozměry pytle na zajíce polkne mléko, tenisové výplety, noviny, zdravotní vybavení, izolační pásky, prostě všechno, co charakterizuje  kabelku zralé ženy myslící na všechno. Najednou  výrazně ztěžkla. Pan ředitel zůstal odlehčen a neškodný, já nečekaně ozbrojena. On vpuštěn dál splynul s davem ve velkém sále, usazen na sedadle adekvátním poplatku. Já zůstala přede dveřmi za čumila politických celebrit. V hlavě s fata morgánou pražských obchodů. Vznešené pomyšlení! 

    Dodnes se mi vybavuje první  dojem davu  ze Žofína -  všude černo. Kontroly u vchodu, hostesky, policajti u scanneru, hosté, všichni v černém. Ekonomické fórum je funus? Má snad význam pohřbu?  Mé rozjímání  náhle přeruší skupina černooděnců . Přichází premiér Klaus s ochrankou  v bezpečnostním útvaru odborně pojmenovaném " vajíčko". On ve středu a kolem zavalití kluci z ochranky. Rychlým krokem  nečekaně vcucnou  mezi sebe i moji bytost. Vytvoříme nový bezpečnostní útvar " supervejce". Černá jak oni, leč bez výrazu gorily, vyholeného zátylku, poslechových drátků, scanneru /ten Klaus nerad / grátis, laskavě uvedena usedám s nimi do VIP první řady. Odsud se neutíká, určitě ne za situace, kdy jsem se nechtěně stala součástí vládního doprovodu. Kvér ČZ 83  tajně tíží v kabelce mé lůno.Manžel nevěřícně kouká. Mé  uši zahlcují různé informace o ukazatelích, trzích, burzách, prognózách. Poslouchám otupěle, bez zájmu,  rozvláčné odborné  lahůdky určené  všežravým ekonomům.

       Po několika hodinách bezduché přítomnosti s vysazeným mozkem a vnímáním, následuje luxusní raut pro vyvolené. V malém salonku pouze  pro premiéra, VIP a zahraniční hosty. Na to by  manželovy tisíce za normálních okolností nestačili. Všechno, celá hostina probíhá ve stoje. Bez možnosti odložit tašku. Zvědavě zkoumám barevné mini jídlo,  vizuálně nerozlišitelné slané od sladkého. Koukám na ochranku, která v bezpečném prostoru nestřeží a nechává předsedu vlády klábosit se mnou. Ani nevím jak, nečekaně zůstávám u kulatého stolku úplně  osamělá v dialogu s Klausem. Pouze my dva. Bez blízkosti ochranky.  Moje .pravá ruka v tašce nervózně konejší zbraň nadupanou zásobníkem. V průběhu premiérova monologu, jak politicky vyřídit Luxe, honí moji mysl absolutně jiná představa. Kam mu to střelím. Určitě nezamířím nahoru. Co když netrefím hlavu? Střela  skončí ve vzduchu , bez účinku. Vhodné bude  možná zalomit ruku v lokti do pravého úhlu. Ta rána  pak půjde  přímo do břicha.  Níž ne, to je blbé naprat mu to do koulí. Neuvěřitelně napjatá, vzrušená, rozechvělá řeším zásadní dilema. Udělám, neudělám, střelím, nestřelím............. Ovšem představa, že premiérova střeva zacákají moji značkovou kabelku, rozhodla. Nechám ho žít.

    /fejeton/