Také myslím, že je třeba pořád připomínat.

Děkuji, je potřeba

Dobře , že o tom píšeš

děkuji Davide, ale neboj, knížka je i o mnohém jinémtěším se na tvůj další blog!

Hezké, i když smutné, ale život si nevybírá.

nevybírá......jenom přišel o nejproduktivnější věk, ale jinak byl nesmírně vyrovnaný a v pohodě....nepamatuji si doma pesimismus, bezmocnost.....

Už dříve jsem se ozval - máme otce podobné. Děláte dobrou práci - milou povinnost, z přirozenosti udělat vše, aby byli uctěni. Forem je spousta, od Vaší úctyhodné knihy, (našel jsem), po můj, "Přiblblý spisek", pro dcery. Tu největší podstatu spatřuji v navázání jejich ODKAZU ! Tj., dnes, jako rodičové dát svým dětem ten navazující, příklad. Čím jsem starším - (aniž by člověk chtěl) ! - Tak vidím, že to ze mne samovolně vystupuje. Zřejmě ta přirozenost genů, výchovy. Otec se narodil 1921 a zesnul 2000. U nás, za 3 roky, tedy bude to 100 leté výročí ! Opravdu tomu přikládám význam - již dumu jak oslavit. Pak nejlepší oslavu - vidím v životě samém. Bez nadsázky tvrdím, že není dne, kdy bych svého otce nevzpomněl. Nejde o nějaké snění - naopak. Říkám si, snad by měl radost, jak žiji - hospodařím a hlavně co potomstvo, dcery. Je pak radostné zjištění, že ony se rýsují identicky. Řadí své hodnoty, jasně vyprofilovány proti bývalému zlu přiblblých komunistů. K tomu to bývalé - Vlastní nohy a hlavu. Vlastní byty - absolventky VŠ. Chodíme na hrob a tam řeční ! Vyprávějí, co se jim zdařilo, oslovují předky. Já stojím bokem, vlhko v očích a pravím - Ano, jejich a můj život, smysl měl ...

Krásné je Vaše vyznání. Já mám pocit u svých dětí, že minulost je jim celkem lhostejna. Já obrovsky lituji, že jsem se víc nevyptávala babičky, rodičů.....ale v mladosti jsem myslela na jiné věci... Děkuji za Váš krásný příspěvek i pochvalu za knížku, kde jste se nepochybně dočetl i o historicky temné stránce moji rodiny. Ale snad i pobavil, protože jsem ji psala humorně a s nadsázkouDěkuji

Betko, osud mého dědečka je bohužel podobný. Jen s tím rozdílem, že zahynul v táboře nucených prací v roce 1950...

To je smutnější, horší.......Zuzko, těším se na setkání blogerů. Pa

Děkuji, jsem ráda, že to čte i někdo mladý

Byly osudy, které si dnes už ani neumíme představit.

Mějte krásný večer, Alžběto.

Dano, děkuji. Lidské osudy, to je téma nekonečné.......Zdravím do Německa

Váš tatínek musel být velmi statečný. Doufám, že už se politické perzekuce nikdy nevrátí.

Tím bych si tak jistá nebyla...

Děkuji za přečtení. V knize je hodně zajímavých a nevšedních vzpomínek. Přeji hezký víkend.