Měli jsme štěstí, že jsme mohli většinu života prožít zase bez vedoucí úlohy KSČ A Tobě Karma

Ale v čem dožijeme?

V nebi, se rýsuje docela dobrá patra. Vidím Vašeho tatínka, ve společnosti mého děda vykořisťovatele. Když byl takto, v r. 1950 ve svém obchodě osloven, díval se nechápavě kolem sebe - Ke komu je vlastně vedena řeč !? Nepochybně kolem pobíhá můj otec ze špatné rodiny, který se , jako vzdělanec - sžíval s dělnickou třídou a pral ovčí výkaly ! Vidím, jak se k nim blíží i můj druhý děda cestovatel, z legendárního vlaku ! Volá, "Tož kluci, jak jsme honili bolševika a ukradli mu ještě kus zlatého pokladu - Tak to byl svět, ještě v pořádku" ! ... Nepochybně se baví a navzájem si mají co sdělit ! ...

Určitě !Svět v pořádku ?! To si ani neumím představit, i když teď se lidem obecně žije dobře. Děkuji za čtení a někdy namaluji obraz " Nebeská setkání" , díky za inspiraci, knížku jsem i ilustrovala.

Můj tatínek nebyl nepřítel státu, pouze nepřítel lidu. Přitom lidu v době války dával potraviny na dluh. Jedna jediná paní dluh splatila alespoň tím, že po válce přinesla vykrmenou husu. Viděla jsem ty knihy nesplacených dluhů na vlastní oči. Národní výbor se naštěstí tatínka zastal, když StB hledala, co by mu přišila.

Tak to měl Váš tatínek opravdu moc štěstí. Moc jiných takové štěstí nemělo. A palec nahoru pro národní výbor u Vás, že se ho zastali. K tomu byla po únoru 48 potřeba velká odvaha.

Fajn blog, po knížce se při mé nejbližší návštěvě ČR podívám. Toto téma mě zajímá. Když sem koncem 50-tých let nastoupil v Tesle Brno, pracovala tam jako dělnice nějaká doktorka práv, po tom, co jí spravedlivě potrestala pěst dělnické třídy. Mladí ji oslovovali moc ležérně až nevkusně, ale starší, hlavně úřednictvo ale i část dělnictva jí neoslovili jinak než paní doktorko. Když nastupovala, tak všichni říkali "ta bude mít palec uprostřed ruky" ale kupodiva ta bývalá buržoustka zvládala i dost tvrdé dělnické práce velmi dobře a tím si získala respekt. Něco podobného sem zažil v dalším zaměstnání, tam v dílně pracovali taky dva "bývalí inteligenti" a i těm manuelní práce jim šla dobře od ruky.

Děkuji za čtení a poznámku. Mému tatínkovi manuální práce nešla, takže nebyl schopen plnit normy. Uměl jazyky a právo. Přes Kosmas Vám zašlou knížku kamkoliv.

Ahoj Alžbeto, to odněkud znám...

Magdo, právě čtu Vaše skvělé fejetony a moc si to užívám. Paráda!

Alžběto, gratuluji ke knížce a děkuju, že o ní píšete - ráda si ji přečtu.

Děkuji moc, budete zaskočena otevřeností i prolínáním soudobého děje s minulostí.

Díky, že tu dobu připomínáte "vlastní, rodinnou kůží"

Bylo mi 5 let, když mohl se stát aspoň úředníkem v muzeu a pak se vypracoval na ředitele. Po dlouhých 15 letech.

To nebylo dobrodružství na pár měsíců. Dokonce se po absolvování 2 vysokých škol musel vyučit zámečníkem.Děkuji za přečtení. Knížka jinak je napsaná mým obvyklým ironickým jazykem.

Kdysi mi můj vzácný přítel páter Alois vyprávěl, že byl v roce 1949 nasazený s dalšími příslušníky inteligence - právníky, filozofy, lékaři, duchovními atp. na stavbu mostu v Praze, který si mezi lidmi vysloužil název "most inteligence". Když byla stavba mostu v roce 1955 dokončena, všichni se na násady krumpáčů a lopat podepsali a uvedli i své akademické tituly.

StB měl Alois za krkem až do své smrti, ale nikdy duši ďáblu neupsal.

Ano, jejich soudržnost byla veliká. Táta si nemohl ani vybrat místo, kde by byl dělníkem, filosofie byla - co nejdále od domova a rodiny. Děkuji za čtení.

Alžběto - super. Tohle mi vyprávěl můj otec - naštěstí nebyl zavřený, ale o komunistech věděl svoje a naučil mě se dívat správným směrem.

Tohle svinstvo je třeba připomínat těm, kteří zapomněli, či zapomenout chtějí.

Moje minulost je neobvyklá, v knížce najdeš hodně z rozporuplné minulosti. Děkuji.