Ach, to stárnutí zrádné ...

Tak jsem si dnes přečetla, že lidé stárnou různými způsoby a podle toho, do jakého ageotypu zapadnou, tak potom stárnou. Odhalila to studie 43 starých dospělých jedinců. Všechno je prý v nitru ...

Ano, všechno je v nitru. To, že někdo stárne rychleji a někdo jako by se stáří s úspěchem bránil, je známý fakt. A to, že stárnutí může ovlivňovat řada faktorů – od stravy, umění relaxovat, zdravý či nezdravý životní styl, geny, pohodlíčko i stresy, je asi také víc než jasné.

Ale bez ohledu na to, jak naše tělo vypadá, je třeba také zohlednit stav duše. Někdo ji má mladou i v pokročilém věku, jako třeba moje babičky, u nichž tělesná schránka nebyla v souladu s mladým myšlením, ke konci už jejich temperament omezovala. Oproti tomu znám spoustu jedinců, ze kterých se stali málomluvní nebo bručící brouci bez zájmu o okolní dění třeba už kolem čtyřicítky.

Já myslím, že stárneme všichni stejně, v tom je život spravedlivý. Možná máme podíl na tom, jak rychle se zdevastujeme, či ne, ale ten věk tam je, ať se nám to líbí nebo ne. Je to sice jenom číslo, ale o něčem svědčí. Není však třeba se tím zbytečně trápit a zakrývat to více méně trapnými maskami z make-upu, křiklavých barev na vlasy a oblečením, které na scvrklém těle stejně nelichotí.

Ke stáří patří trochu moudrosti a nadhled. Okolí už nemusíme brát tak vážně jako dřív, máme něco prožité a s lecčím si umíme poradit. Když si někdy zaskotačíme, děláme to pro radost a ne proto, že bychom si měli něco dokazovat. Hlavní je mít radost ze života, pozitivně myslet a když se tento pocit uvnitř usadí, bude vyzařovat navenek a omlazovat. Na to nepotřebuji studie, to vím i bez nich. Mockrát jsem to viděla na vlastní oči.