A žádné výlety!!!

„Mami, ty se máš, že nemusíš nakupovat naftu. Ani nevíš, o co přicházíš!“ Tohle fakt nevím a ani vědět nechci. Jó, život není péříčko.

„Každej den zdražují naftu,“ povídá mi manžel každý den po návratu z práce.

„Já vím,“ odpovídám a k tomu ještě, že se má na práci raději vykašlat. Jezdí sice taxi, ale tohle povolání není zas takové žůžo, jak se zdá. Může to ale kdykoli zapíchnout. Jenže zvykat si na jinou práci nedlouho před důchodem není tak docela jednoduché. A vydělat si taky ne. To máte náklady na dispečink, na údržbu vozu, na pohonné hmoty, na ověřování taxametru, zálohy na daně a sociální pojištění a…. moc mu toho nezbyde. Ale já vím, v porovnání s jinými je to malý problém, nakonec má ještě mě.

A dcera? Bydlí kousek za Prahou a musí se dopravovat do práce. Spoléhat na MHD je omezující, musela by jezdit z práce později a ráno dřív. S manželem pracují každý na jiném místě, proto jezdí každý sám.

Jeden najede za měsíc 700 km, druhý (počítám jenom cesty do práce a zpět) 1400 km. Náklady na dva cestující (+ děti) činily měsíčně cca 6000 Kč, nyní je to o 1500,- Kč více. Pokud přijde úleva v podobě snížení ceny pohonných hmot, bude činit zhruba 330,- Kč, ale ať se snaží sebevíc, méně jezdit nebudou. Jeden vozí děti do školy, druhý potřebuje automobil i k výkonu povolání. Na silniční dani ale neušetří, nepodnikají.

Řešením, jak ušetřit, je přestěhovat se blíž do Prahy, ale každý dělá na opačném konci a za dům mimo Prahu v Praze nepořídí ani malé bydlení.

Včera po tiskové konferenci vlády mi přišlo inspirativní doporučení, že máme spotřebu pohonných hmot omezit. A jak? Máme snad jezdit na koloběžce a pořídit si rikšu?