Vzpomínka

Co bylo, bylo. Už se nevrátí. Vzpomínky se časem vytratí. Ale na ty, co ráda mám, nikdy nezapomínám.

Padesát let už minulo,

kdy naposledy v parku

nakreslil jsi klackem na zem čáru.

Pak vytáhl mince z kapsy

a hráli jsme, kdo na ni dohodí.

Já, ty a ségra.

Kdo tenkrát vyhrál?

To nevím a není to důležité.

Taky jsi vyhloubil jamku a pak…

vytáhl pytlík plný kuliček.

Byly hliněné a ve všech barvách.

Učil jsi nás cvrnkat, hrát fér,

nepodvádět.

Bylo toho mnoho, co jsme prožili

skoro každý týden tam na Vyšehradě.

Po cestě zpátky jsme

trhali sedmikrásky a fialky,

do kytičky, do nedělní vázičky.

Pokaždé jsi myslel i na babičku,

dědo.