Poprvé se to stalo v podniku v jednom rušném obchodním středisku, jakých jsou v Austrálii tisíce. Nejméně tři patra a na každém alespoň dva takové podniky. Jen tak, mezi nablýskanými obchody a restauracemi. Dveře vždy otevřené a žádná rezervace nebo domluva předem není nutná. V čelní výloze vyvěšený ceník s detailním přehledem všech nabízených služeb. Každý jiný a přece jsou všechny v něčem stejné. Tlumené světlo, červené lampiónky, uklidňující příjemně barevně sladěný dekor, exotické dekorace, příjemná relaxační hudba a z malých kumbálků, oddělených od sebe záclonkami či paravány, svůdně se vinoucí vůně esenciálních olejů.
Tyto podniky nikdy nemají o zákazníky nouzi. Usměvaví zaměstnanci (páni pro dámy, slečny pro muže) se vždy na kolemjdoucí usmívají a lákají je dovnitř. Odolávala jsem dlouho, ale marně.
Ještě jsem se nestačila ani svléknout a říct mu, jak to mám ráda, ale sotva se mě jeho ruce dotkly, okamžitě jsem pod jeho něžným teplým dotykem na všechno zapomněla. Najednou mi všechno bylo jedno. Ať si se mnou dělá co chce. Položil mě na připravené lůžko, zatáhl záclonky a unášel mě do jiného světa. Omámená sladkou vůní ylang ylang jsem se mu celá poddala. Pocity absolutního blaha nekontrolovatelně střídaly vlny absolutní bolesti.
Ve vedlejších saloncích přicházeli a odcházeli další zákazníci a zákaznice. Někteří jen tak narychlovku, tak aby o tom šéf nevěděl. Jiní po úspěšném nákupu, tak, aby o tom nevěděl zase manžel. Jiní na posílení před stresovou schůzkou nebo na rozhýbání zbolavělého těla po špatném spánku. Ostatní tak jako já, vyzbrojeni dárkovým poukazem v kapse, jen tak, bez důvodu, aby si udělali dobře na těle i na duši.
Na místě jsem byla rozhodnutá sem za ním přijít znovu. A to ani nevím jak se jmenuje. Objevoval na mém těle místa, o kterých jsem už ani nevěděla, že mám. Nádhera. Au, to bolí. Slast. Tak takhle to ten můj neumí. Ach, proč já přestala chodit na masáže? Kolik už je to let, co mi ji dal někdo jiný než manžel? Rozhodla jsem se, že sem budu muset častěji. Však já už si doma něco vymyslím ...
Od té doby jsem manželovi nevěrná pravidelně. Před zkouškama jsem si tajně dopřála 10minutovou rychlovku na hlavě, po lyžování zase 15minut vonné lázně s reflexologií, jindy uklidňující shiatsu nebo jen tak na 5minut jeho magické dotyky na krku a ramenech. Ovšem masáž na celém těle s vonnými oleji nenahradí nic. Zkrátka jak mám kdy čas, peníze a chuť.
Při každé masáži si nemůžu připustit jednu myšlenku. Proč je takhle nedělají i u nás v Čechách? Asiatů je tam sice míň, ale schopnosti a příležitostí k tomuto druhu podnikání mají rozhodně stejné. Schválně, zkuste to - až si příště půjdete na tržnici pro nějaké jejich podřadné zboží nebo do další čínské restaurace, kterých je po Čechách jako hub, zeptejte se majitelů, jestli by místo prodávání nekvalitního zboží a servírování tuctového jídla, nepředělali svůj živnosťák na poskytování pravých nefalšovaných asijských masáží. Trénink prý trvá jen 6 měsíců, což je jistě míň než vyřízení potřebných papírů na našich úřadech. Výhody ovšem budou pro nás pro všechny věčné.
