- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
… abychom něco nepokazili. Vždyť ona/on je tak super! A tak přecházíme všechny ty malé ( i velké) trable, které vznikají. Radši v sobě mnohé emoce a projevy polykáme. Přece o nic tak zásadního nejde. Občas uděláme kompromis, který nechceme ... o nic přece nejde.
Občas tu a tam ustoupíme ze své hranice. Ze svého postoje, přání ... potřeby. Postupně se z toho stává určitá vztahová strategie. Bláhově si myslíme, že právě tím vztah budujeme, utužujeme a děláme si to hezké. Jenže s každým takovým hořkým polknutím a autentickým nevyjádřením sebe sama, s každým takovým malým sebezapřením ve jménu vztahu nebo partnera, nám někde uvnitř vzniká pěkně toxický guláš … guláš vzteku (a nenávisti). Který postupně otravuje a zraňuje především nás samotné.
A když už máme břicho takového guláše plné, začíná nám lézt i ušima. Ta tam je harmonie. Ta tam je těšení se na toho druhého. Ta tam jsou všechny ty příjemné a magické chvilky. Zůstává jen zvláštní neviditelná pachuť. Z milenců a přátel se pozvolna stávají nepřátelé. 2 zraněná zvířata bojující o svůj kousek vztahového území. Pryč je laskavost, vstřícnost, otevřenost a upřímnost.
Někde v hloubi pak zůstávají litry toxického guláše složeného ze všech ublížení, zranění, sebepopření, ustoupení přes vlastní čáru, všech nevyřčených názorů, pocitů a myšlenek.
V téhle fázi vztahu se láme chleba. Buď jeden nebo druhý (ideálně oba) v sobě najdou sílu a odvahu a začnou otevřeně a přímo komunikovat, co všechno si v sobě nosí, co všechno v sobě potlačili, neřekli a proč … nebo vztah nebude mít dlouhého trvání. Případně setrvávat v takovém svazku nepůjde bez brnění a suspenzoru. Nebo pevného hradu obehnaného vysokou zdí.
A možná je tady ještě lepší varianta. Možná úplně nejlepší je od začátku v sobě nic nepotlačovat, ale pevně, s klidem i láskou otevřeně sdělovat svoje pocity a myšlenky v tu chvíli, kdy cítím, že chci. Případně hned, když si uvědomím, že jsem to neudělal v ten správný okamžik.
To je ta bájná autenticita a opravdovost, kterou se kdekdo ohání. V důsledku to nemusí být vůbec nic “velkého” nebo vznešeného. Jde o to neignorovat ani ty maličkosti. Ani ty malé pocity. Když se mi něco nelíbí, ozvat se. Když se mi něco líbí, ocenit to. Je to mravenčí práce být pozorný k sobě a k tomu co vlastně chci já. Být vnímavý ke svým potřebám a svým přáním a automaticky z nich neslevovat kvůli komukoli jinému.
Cesta je nebát se postavit sám za sebe i se všemi možnými riziky. Stojí to za to. Věřte, že jen tak si vás bude ten druhý vážit. Jen tak si budete vážit sami sebe. Cesta je v odvaze se druhému otevřít a svobodně vyjádřit, co cítím a proč to tak cítím. Bez obhajování a ustrašeného vysvětlování. Cesta je v sebepoznání - kdo jsem, co opravdu chci a co fakt nechci. Bez toho budu želé tvarované tím druhým.
Další články autora |
5. května, Pardubice - Nemošice
15 000 Kč/měsíc