Když lidmi cloumají emoce, tak se i rozum někdy zastaví. Ovšem omlouvat všechno emocemi je poněkud zjednodušující, protože hloupost bude vždy hloupostí, ať se to někomu líbí, či ne.
Rusko napadlo menší a slabší Ukrajinu a není tedy divu, že většina lidí po celém světě vyjadřuje solidaritu s touto zemí a mnoho z nich také vymýšlí způsoby jak poškodit agresora. Obchodní řetězce stahují z pultů ruské zboží, hackeři napadají ruské weby a připojují se i jednotlivci, kteří vedou svůj boj s Rusy především ve virtuálním prostoru na internetu. Ovšem jak je v dobách plných emocí běžné, tak některé nápady těchto bojovníků nejsou zrovna úplně racionální, ale spíše až absurdní, hloupé, či dokonce směšné. Začít můžeme třeba bojkotem ruského zboží. Prvním problémem je vůbec takové zboží identifikovat, protože jak víme, v globalizovaném světě nemá kapitál národnost, ale přelévá se tam, kde se mu nejvíce daří. Tak třeba málo lidí ví, že slavná ruská vodka – Stolichnaya se nevyrábí v Rusku, ale v Lotyšsku, které s Ruskem nemá zrovna dvakrát nejlepší vztahy a toto není jistě jen ojedinělý případ. Dalším aspektem takových bojkotů je i skutečnost, že je poměrně pokrytecké odmítat demonstrativně nakupovat, či prodávat např. ruskou vodku a přitom jezdit na benzín z ruské ropy, vařit si oběd na plynu z Ruska, či svítit elektřinou, která se získává z ruských palivových tyčí, které k nám mimochodem Rusové dodali právě tento týden.
Další, tentokrát opravdu poněkud směšnou snahou zasadit Rusům tvrdý direkt je přejmenování výrobků, či místních názvů, které nějak zavánějí Ruskem i když s ním často mají máloco společného. Možná lze ještě pochopit přejmenování zlínského hotelu Moskva, ke kterému teď mají jeho majitelé dobrou záminku, ale přejmenování Ruské zmrzliny na Ukrajinskou zmrzlinu, či ruského boršče na boršč ukrajinský, jak se dnes děje v některých restauracích, může mít sice svou symbolickou hodnotu, ale v podstatě je to stejně hloupé, jako když americký republikán Bob Ney v roce 2003 nechal v kongresových jídelnách změnit název hranolků z tradičního french fries na poněkud bizarní freedom fries, aby potrestal Francouze, kteří neměli moc chuti podpořit americkou invazi do Iráku. Pokud by jsme chtěli pokračovat tímto směrem, proč zrovna nepřejmenovat ruské vejce třeba na vejce svobody, ruskou ruletu na ruletu demokracie, či ruské kolo na kolo severoatlantické. Dnes by takové aktivity sklidili určitě potlesk, hlupáků se najde vždycky dost. Narazit by snad jen mohlo přejmenování nepříliš oblíbeného švábíka - rusa domácího na ukrajince domácího, protože deratizátoři by pak měli s jeho hubením asi problémy.
Dalším poněkud nedomyšleným způsobem jak si s Rusy vyrovnávat účty jsou útoky na pomníky rudoarmějců, které se dnes také objevují. Troubové, kteří se jich dopouštějí si jaksi neuvědomují, že v řadách Rudé armády bojovali i Ukrajinci, za které tihle anonymní hrdinové vedou svůj vandalský boj. No a na konec bych zmínil „borce“, co prostě naházejí Rusy, žijící u nás, do jednoho pytle a začnou je pěkně diskriminovat. Nejznámější je případ vysokoškolského pedagoga, který prezentoval veřejně, že nebude učit ruské studenty, ale vyskytli se i případy, kdy někteří restauratéři, či obchodníci odmítli obsloužit zákazníky jen proto, že tito mluvili Rusky. V tomto kontextu si možná někteří vzpomenou na několik let starou zprávu BIS, kde zpravodajci označili vyuku některých národních obrozenců např. Čelakovského za propagaci rusofilie. Holt ani hlavy studované nemusejí mít zrovna IQ příliš na úrovni.
Doba je hektická, emoce rostou, ale to neznamená, že by jsme se měli vzdát zdravého rozumu a začít tleskat, vandalismu, diskriminaci, či hloupým laciným gestům, které dnes můžeme také u nás vidět. Ukrajině to nepomůže, Rusům to neublíží, ale pro nás to jistě nebude příliš dobrou vizitkou.
