Současná krize změnila pohled mnoha politiků na roli státu a to i v sociální oblasti. Člověk doslova žasne, jak i pravicoví politici, pro které byl stát donedávna otloukánek, dnes volají po jeho pomoci a vůbec jim nevadí,
že jimi proklínaný státní dluh roste neuvěřitelným tempem.
Politici z leva i z prava se předhánějí, kde a komu přidat, přičemž samozřejmě cílí zejména na své voličské skupiny a úplně zapomínají na své skálopevné zásady, kterých se drželi v předchozí době. Nejvíce mě ovšem překvapilo jejich zjištění, že za šedesát procent platu se nedá vyžít a že je tedy nutno, např. rodičům zvednout ošetřovné alespoň na procent osmdesát. Pravda, někdo má plat patnáct tisíc, někdo sto, někdo bydlí v podnájmu, někdo má hypotéku, takže je těžko rozhodnout zda je šedesát procent platu na důstojné přežití dost, či málo, ale jak je vidět, tak asi není. Škoda jen, že si to titíž politici neuvědomili již v minulosti, kdy za podobných podmínek museli lidi přežívat na nemocenské, na dávkách z pracáku, či při omezení výroby ve firmě, kde pracují a kdy titíž politici jako jeden muž, či žena hlasovali proti zvyšování sociálních podpor a to i pro ty nejpotřebnější.
Jak to, že v minulosti jsme na to neměli, a dnes si můžeme dovolit podporovat plošně celé skupiny obyvatel, z niž někteří vůbec tuto pomoc nepotřebují? Můžeme ještě vůbec věřit těmto politikům, kteří jsou schopni obrátit o sto osmdesát stupňů, nebo jsme svědky prozření, kdy krize otevřela mnohým oči? Bohužel mám za to, že toto prozření bude mít jen krátkodobý charakter a za pár měsíců budeme opět svědky toho, že titíž co dnes kritizují vládu, že rozdává málo, budou znovu donekonečna mlít o nutnosti utahování si opasků, malém státě a o tom, že zvyšovat dávky, důchody, či minimální mzdu je v podstatě zločin. Lidská paměť je krátká a politici na to často tak nějak spoléhají. Přesto alespoň trochu doufám, že až v budoucnu bude pan Fiala, Kalousek, Rakušan, či Jurečka brojit proti zvyšování sociálních výdajů, tak jim někdo připomene, že to byli oni, kteří jako první prohlašovali, že žít za šedesát procent platu se v podstatě nedá a že stát má i dnes své nezastupitelné funkce na které si ovšem oni vzpomenou, jen když jim teče do bot.
