Na pozadí uprchlické krize se události v Kosovu jeví jako nepodstatné, ale je potřeba si uvědomit, že příčiny vzniku obou katastrof jsou podobné a že účet bude v obou případech platit Evropa.
Současná uprchlická krize a vyjednávání s Tureckem zatlačily ostatní problémy Evropské unie na okraj dění a tak mnohým uniká, jak se vyvíjí situace v tzv. Republice Kosovo. K napsání tohoto blogu mě vyprovokovaly tři události. V prvé řadě zvolení Hashima Thaciho kosovským prezidentem, v řadě druhé pak nedávný rozhovor Karla Schwarzenberka v Událostech a komentářích, ale především článek Vladimíra Plesníka Kosovo tíží včerejšek, ale i zítřek publikovaný ve středečním Právu.
Většině čtenářů je asi zbytečné připomínat okolnosti vzniku kvazistátu - Republika Kosovo a odhalovat politické pozadí, které vyhlášení samostatnosti provázelo[1]. V kostce se dá říci, že tato „republika“ je výsledkem snahy Spojených států prosadit své mocenské zájmy na Balkáně a oslabit tam vliv Ruska. Této snaze USA vydatně sekundovaly země EU, včetně naší republiky. Prostředkem proniknutí na Balkán bylo využití tamějších národnostních sporů k rozbití Jugoslávie a překreslení hranic. Poslední epizodou těchto snah bylo oddělení historického území Srbska – Kosova. Scénář této poslední epizody byl v podstatě velmi prostý. Albánské bojůvky tzv. Kosovské osvobozenecké armády (UCK) vyprovokují střety se státní správou. Státní správa odpoví represemi, což vyvolá další střety a uprchlickou vlnu. Spojené státy zahájí „humanitární bombardování“ vládních sil, které musí, tváří v tvář přesile, kapitulovat.
Ač byla UCK na západě dlouho označovaná za zločineckou a teroristickou organizaci, která je financována prodejem drog a obchodem s bílým masem, tak v průběhu krize se náhle přeměnila na organizaci chránící zájmy albánské menšiny, která si zaslouží podporu. Ač bylo Srbsku slíbeno, že Kosovo zůstane autonomní součástí Srbska, tak již v roce 2007 vyhlásili kosovští nacionalisté vedení UCK jednostrannou samostatnost, kterou navzdory mezinárodnímu právu uznaly mnohé západní státy, včetně ČR.
Moci v tomto státě se chopili politici, kteří se rekrutovali z mafiánských struktur a bývalých „bojovníku za svobodu“. Vladimír Plesník ve výše uvedeném článku uvádí neskutečné případy zneužívání moci a korupce, kterou je tento kvazistát prolezlý. Nejvíce mě šokoval případ z university v Prištině, jejíž supermoderní přestavbu financovala EU, USA a země Perského zálivu. Problémem je, že na tuto univerzitu jsou přednostně, bez přijímacích zkoušek, přijímání zasloužilí bojovníci a jejich příbuzní. Když se děkan právnické fakulty bouřil, že všechna místa obsadili tito privilegovaní žáci, byl odvolán a raději odcestoval do Rakouska. Stejným směrem by asi ráda zamířila valná většina prostých Albánců, které sužuje extrémní nezaměstnanost, chudoba a všude přítomná korupce, ale pro ty tam již není místo.
Naděje na změnu je nulová, protože mafiánské struktury sedí pevně v sedle, což potvrzuje i letošní zvolení jednoho vůdců UCK – Thaciho kosovským prezidentem. Je všeobecně známo, že Thaci obchodoval se zbraněmi, drogami a pravděpodobně i s orgány srbských zajatců a i když je všem jasné, že v Kosovu nevládnou demokratické principy, právo a zákon, tak Evropská unie sype do této černé díry tolik finančních prostředků, že Kosované dostávají největší světovou pomoc na hlavu. Tyto peníze si ovšem rozebere jen úzká vrstva privilegovaných a většina obyvatel dál žije v bídě.
Náš pán bývalý ministr zahraničí Schwarzenberg, jenž podepsal uznání Kosova ČR, se nedávno v Událostech a komentářích vyjádřil, že za problémy v Kosovu můžeme my a EU, protože jsme Kosovu nedostatečně pomáhali zapojit se do evropských struktur. Já mám naopak za to, že naše angažmá, tím myslím naší republiky i EU, je naopak již od počátku konfliktu značně přehnané. Západ se svými nestandartními zásahy zasloužil o rozbití fungujícího státu a nyní musí platit obrovské částky, které navíc mizí v černé díře. Podobně se západ zachoval i v případě tzv. arabského jara, které za sebou zanechalo zhroucené státy a náboženské konflikty, mezi něž patří i občanská válka v Sýrii. Evropská unie je nucena platit účet za zpackané mocenské zásahy několika ambiciózních států a nemusí to být vždy jen otázka peněz, ale i bolestných politických ústupků, které činí EU nedůvěryhodnou. Pokud EU bude krýt zločiny, přivírat oči před korupcí a porušováním demokratických principů u jedné skupiny zemí, nemůže mentorovat země jiné. V současné době je zřetelně vidět, že Evropská unie nefunguje a je potřeba ji radikálně proměnit. Řešením není řešení z ní vystoupit, či ji přeměnit v pouhou ekonomickou zónu, ale je potřeba, aby byli do vedení unie voleni silní a rozvážní lídři, kteří budou tvrdě obhajovat její zájmy.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Kosovo_Liberation_Army
https://en.wikipedia.org/wiki/Kosovo_War
Vladimír Plesník Kosovo tíží včerejšek, ale i zítřek Právo 9. 3. 2016
[1] Více v mém blogu: http://alesmerta.blog.idnes.cz/c/481809/evropska-unie-provadi-politiku-dvojiho-metru.html
