Českou republikou obchází strašidlo – strašidlo neomarxismu

Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojili všechny síly naší konzervativní a euroskeptické politiky, exprezident Klaus, premiér Babiš, předseda SPD Okamura i komunističtí a odeesáčtí národovci.

Kde je opoziční strana, která by nebyla svými odpůrci tolik vykřičena jako strana pirátská, která by opět potupnou výtku neomarxismu nevmetla ve tvář jak pokrokovějším opozičníkům, tak svým reakčním odpůrcům. Z této zkušenosti vyplývá dvojí. 1) Pirátská strana je uznána všemi jako favorit nastávajících voleb. 2) Je svrchovaný čas, aby Piráti otevřeně před celým národem vyložili své názory, své cíle, své snahy a proti báchorkám o strašidle neomarxismu postavili manifest strany samé.

Tak nějak by se dala parafrázovat preambule Komunistického manifestu ve vztahu k České pirátské straně a době, kdy se tato začíná jevit jako možný vítěz podzimních parlamentních voleb. Manifesty už ale vyšly z módy a Piráti se s faktem, že se stali příliš „úspěšnými“ musí vyrovnat poněkud jinak, třeba tím, že se jim podaří obhájit své konání a programové cíle relevantními argumenty a vysvětlit voličům, že cesta, kterou navrhují oni je lepší než cesty propagované křiklouny, kteří se do nich, po vyhlášení posledních předvolebních průzkumů, pustili jako podrážděné vosy. Nebude to lehké, protože Piráti zvedají témata, která jsou u nás téměř tabu, či jsou u části národa přinejmenším poněkud nepopulární.

Úvahy o zavedení eura, legalizaci marihuany, či došlápnutí si na spekulanty s bydlením atd. rozpaluje některé naše spoluobčany doběla, což se jistě odrazí i v diskusi pod tímto článkem, protože pro některé lidi jsou a budou Piráti ultralevičáci, pro jiné zas moc velcí liberálové, vítači, smažky, euro-hujeři, zrádci národa a nevím co ještě, jelikož někoho onálepkovat, či zaškatulkovat je prostě jednodušší, než porazit ho svými argumenty. Pro zavedené strany jsou pak Piráti nevítanou konkurencí, která je připravuje o voliče a tím pádem o moc a teplá, dobře placená místečka na která si už tak nějak zvykli. Jsou ale Piráti opravdu takoví radikálové a „chaoti“ jak jsou často vykreslováni?

No, možná někteří jejich členové nevypadají zrovna jako žáčci církevní školy, ale co se týče programu a politických metod, tak zas tak velcí revolucionáři nejsou a v Evropě na západ od našich hranic by větší emoce nejspíše nevzbudili. Také nálepka neomarxismu na ně zas tak moc nesedí, protože je spíše jde řadit mezi sociál-liberály, než radikální levici. Naší pravici se ovšem nelíbí, že chtějí zasahovat do volného trhu a legalizovat lehké drogy, naší levici se nelíbí, že jsou proti-ruští a příliš trvají na zachování euro-atlantických vazeb, nacionalistům se zase nelíbí, že jsou pro-evropští a málo proti-migrační, ale holt každému se nejde zavděčit. Jací opravdu jsou a jestli na to „mají“ lze ovšem zjistit jedině tak, že se budou podílet na vládě v této zemi, k čemuž mají docela slušně našlápnuto, ale to někteří nemohou přenést přes srdce. A místo toho, aby tito oponenti přišli s argumenty, které rozcupují pirátský program na kusy, tak bohužel přicházejí na řadu podpásovky, šíření fake news, osočování, které ovšem neubližuje ani tak Pirátům, ale spíše svědčí o slabosti a nedostatku sebevědomí jejich oponentů. Tak už to ale v našich krajích chodí.