Nejen obce, ale i jiné instituce, které se dostávají do střetu s nepřizpůsobivými občany, volí často proti nim opatření, která negativně dopadají i na většinovou společnost.
V tomto příspěvku nechci řešit zásadní problémy, které se týkají soužití tzv. nepřizpůsobivých občanů s většinovou společností, ale chci se spíše zaměřit na maličkosti, které v rámci boje s touto „menšinou“ negativně dopadají na život běžného občana. Nedávno jsem na autobusové zastávce čekal na ranní spoj. Zastávku máme novou, dřevěnou, velmi pěknou, ale poněkud nefunkční. Kromě toho, že má střechu a zadní stěnu je ze všech stran otevřena, což v souvislosti s panujícím podzimním počasím, tedy ostrým větrem a prvním sněhem znamená, že cestující nemá moc pohodlí. Jak jsem byl informován, tak na zastávkách se scházela mládež, která zde holdovala alkoholu, nikotinu a snad i jiným omamným prostředkům což se nelíbilo občanům bydlícím v okolí a obec tedy našla toto řešení. Podobně, jako s nefunkční čekárnou, se musím vypořádat i s lavičkami na našem nově opraveném nádraží, do kterého bylo z prostředků UE investováno několik set miliónů korun. Lavičky mají moderní design, ale jsou kovové a chybí jim opěradla, prý aby na nich nemohli přespávat bezdomovci. Nedopadli jsme ale zdaleka nejhůř, nedávno jsem viděl v televizi reportáž o sídlišti, kde byly lavičky zcela odstraněny v rámci boje proti alkoholickým partičkám, které zde holdovaly krabicovému vínu. Chudáci maminky s kočárky mohou kroužit po parku, ale najít si místo k odpočinku je pro ně problém.
Nejsou to ovšem jen obce, které v rámci zachování klidu a pořádku omezují občanskou vybavenost, ale existují i další subjekty, které jim zdárně sekundují. Vzpomenu například České dráhy. Pamětníci si zajisté pamatují vytápěné kulturní místnosti vybavené televizí, časopisy a novinami, které se nacházely na většině středně velkých nádraží. Nyní musí vzít cestující většinou za vděk nevytápěnou nádražní halou, ze které je po odjezdu posledního nočního vlaku nekompromisně vykázán. Problém ovšem nastane, když vám odjede poslední spoj a vy zůstanete trčet na cizím nádraží bez možnosti se schovat před zimou a místními lapky. Nejsem naivní a vím, že řešení problému s nepřizpůsobivými spoluobčany není jednoduché, ale mám takový pocit, že obce a některé další, dotčené instituce si svou situaci velmi ulehčují. Něco zrušíme, něco zakážeme a je po problému. Místo prevence a striktní kontroly, která by se zaměřila na dodržování zákonů a místních vyhlášek se instituce pouze snaží těmto nepřizpůsobivým občanům znepříjemnit život, ovšem za cenu, že jsou poškozeny i zájmy občanů ostatních. Chápu, že je to otázka především financí, ale mám za to, že jsou to právě daně nás přizpůsobivých, ze kterých je živa státní a obecní správa, a máme tedy nárok, aby se o nás obce a stát staraly.
