Proč nejsou na trhu práce volné pracovní síly?

To proto, že štědrá sociální politika nenutí nikoho k práci. Spíš naopak. Podporováni jsou ti, co pracovat nechtějí.

Sociální dávky a práce na černo jsou totiž výhodnější, než nějaké skutečné zaměstnání. Když k tomu připočtete náklady na dojíždění do zaměstnání, nutnost se podřídit pracovní době a požadavkům zaměstnavatele, je pro mnoho nezaměstnaných příjemnější nezaměstnanými zůstat. Ti, co by pracovat šli, by chtěli ale více peněz, než je nabídka. Za nekvalifikovanou práci to ale tak jednoduché není.

A jsme zase na začátku. Rekvalifikace – pokud na ní nezaměstnaný přistoupí – ho sice posune v použitelnosti výš, ale zase vyvstane otázka finančního ohodnocení.

Proč se tím trápit, když na život se dá k penězům přijít snadněji? Proč vstávat na půl pátou, když můžete spát do oběda? Proč těžce manuálně pracovat, když stačí roznést letáky, občas někde na černo cosi pomoct udělat, nebo rovnou přejít ke drobné kriminalitě?

V jednom našem provoze nastoupilo 20 nových zaměstnanců, najatých pracovní agenturou. Vyfasovali vše potřebné, byli na prvním školení a … druhý den přišli jen dva. Po týdnu to vzdali s tím, že tak těžce pracovat nebudou. A to ani za poměrně velké peníze. Přitom ve zmiňovaném povoze pracují lidé běžně a nejeden zaměstnanec zde pracuje již v řádu desítek let.

Chápu, že jsou povolání a formy, kde tak dobře neplatí, ale i v nich pracují lidé, kteří jsou za nabízenou práci rádi. Museli se přizpůsobit a pracovat podle požadavků zaměstnavatele. Práce ve stejné firmě ale jiným lidem, třeba právě nezaměstnaným, ale „nevoní“. Proč? Protože je snazší jejich občasná návštěva úřadu práce, nástup na pár dní do nějakého zaměstnání, ze kterého z nějakého důvodu odejdou a zase v klidu na dávkách a peněz z pár černých kšeftíků žijí pohodlně dál. A lépe než ti, co někde pracují.

Jestli má být sociální systém motivační k práci, pak se bude muset změnit nejen tento systém, ale i další systémy. Jestli si nezaměstnaný dlouhodobě nedokáže vybrat z nabízených prací, které běžně jiní vykonávají, nemá mít žádnou podporu.

Chápu jeden problém. Pokud nemůže zaměstnavatel nabídnout nekvalifikovanému pracovníkovi více peněz. Ale na druhou stranu – proč ty nejméně placené práce, kam je téměř nemožné najít zaměstnance nezadotovat sociální podporou. Bude-li nezaměstnaný pracovat, dostane k platu motivační příspěvek v nějaké konkrétní výši, aby pro něj pracovat bylo lukrativnější než nepracovat.  Pak by stačilo udělat dotyčnému plán osobního rozvoje se stanovením cílů, za jejichž dosažení mu bude přiznána větší mzda. Tím začne přeměna nekvalifikovaného na kvalifikovaného a otevře se cesta jak pro zaměstnavatele, tak pro budoucího spokojeného zaměstnance.

Pokud ani na takovou nabídku nebude nezaměstnaný adekvátně reagovat, měl by být vyškrtnut ze všech sociálních pomocí jako osoba, která se vyhýbá práci. Bez ohledu na to, jestli jde o matku s dětmi nebo muže bez závazků.

V těžkých případech sociální nouze, například matka – samoživitelka, která již pracovala, ale pro starost o děti a bydlení nemá možnost být v regionu zaměstnaná, by stát prostřednictvím například sociálního úřadu a úřadu práce měl

Její situaci individuálně řešit., Třeba přesídlením do místa, kde matku bude mít možnost pracovat třeba i na zkrácenou pracovní dobu a bude mít možnost děti umístit do jeslí, mateřské školky…           

Pokud má sociální systém být trochu spravedlivý, musí stát narovnat některé záležitosti. Když může těžce tělesně postižený být posouzen jako práceschopný a nedostane tím pádem sociální podporu, proč by nějaká zdravá osoba měla ležet doma na gauči, brát dávky a vysmívat se všem ostatním, jak svou vyčůraností může vysávat sociální systém?

P.S. Je to jenom proto, že se těžce postižený nedokáže sám bránit nebo proto, že nezaměstnaný je potížista, kterému je lepší jít z cesty a nechat ho žít po jeho?