Inkluze ve školství aneb jak (s)jednotit řepu.

„Jak smazat rozdíl mezi dětmi? Necháte klesnout úroveň vzdělání všech žáků na úroveň nejslabšího žáka ve třídě…?“

To už se přece leckde děje a nejde o základní vzdělání.  Dříve v systému vzdělávání odpadali nejdříve ti slabší, kteří nestíhali a nedokázali udržet krok. Dnes je doba, že se vzdělání brzdí, aby mu stačilo čím dál více „kusu ve stádu“.  To je totiž koncepce EU. Produkovat víc vysokoškoláků znamená nechat jich více „na živu“ v procesu vzdělávání.  Bojují o to školy střední i vysoké.   

Když na tempo a nároky student nemá, je potřeba najít jiné tempo nebo jiný obor.  Třeba taková filozofická fakulta praská doslova ve švech. Boom zažívají „lehké“ vysoké školy, kde není potřeba technického myšlení a logického uvažování. Stačí se něco nabiflovat anebo si připlatit a titul „je doma“. A tak kvalita produkovaných vzdělanců povážlivě nějakých posledních 20 let klesá …

Například budu srovnávat, tak středoškolák s maturitou v technickém oboru v Německu byl „ing“. Když dokončil školu, stal se „Dipl.-ing“. To se v Německu dodnes takto děje.  U nás byl kdysi středoškolák prostě středoškolák a vysokou školu už udělali jen ti víceméně „vybraní“.  Jen mám čím dál větší dojem, že jsme se chytili nesprávné košile.  Dnešní vysokoškolák je především humanitně vzdělaný. Technické obory jsou těžké a neoblíbené. Navíc – pokud už někdo má vysokoškolské vzdělání, ne vždy se přihlíží v jakém oboru jej má. Prostě je „VŠ“.  Stát má další čárku a může se unii chlubit.

Na učební obory se nikdo nehrne, protože jsou v očích mnoha rodičů „podřadnou“ záležitostí. Když ale pak „VŠ“ rodiče chtějí opravit auto, nechají si přestavět byt či dům, vyrobit nábytek nebo si koupí nějakou jinou službu, diví se, jak „je to drahé“.  Šikovný řemeslník vydělá tolik, co vysokoškolák a ještě se nemusí bát, že by ho nějaký jiný, ambicióznější „VŠ“ nahradil.

Ale to všechno není v souladu s koncepcí vzdělávání.  Cílem je produkovat masy dalších mladých lidí s vysokoškolskými tituly bez ohledu na jejich uplatnění. Od čeho jsou přece rekvalifikace?

Paradoxně to může vyvolávat stejně úsměvné situace, kdy manuálně šikovný jedinec může být velmi úspěšný a bohatý právě proto, že mu ti méně zruční nebo naprosto nepoužitelní, vysokoškolsky vzdělaní musí nadbíhat a královsky za jeho práci, obsahující přidanou hodnotu, zaplatit. V autoservisu, v instalatérské, stavební či jiné firmě, za práci na kterou intelektuál zkrátka nemá ruce a ani hlavu.  Naštěstí ale má na požadovanou službu uškudlené peníze.   

Ovšem nová koncepce na to patrně pamatovala. Proto je ideální držet pokud možno vzdělanost na sjednocené úrovni. Na jaké – to není podstatné. Prostě na velmi podobné.

P.S. Však oni si s tím rodiče nějak poradí, pokud to školy nezvládnou. Méně Babišů a více Kalousků – to je „smysluplný cíl“…