Podivný sen
Tento dnešní sen byl opravdu hodně podivný. Vzhledem k tomu, že se mi již podruhé opakoval, musím ho zapsat. A třeba se ho tím také i zbavím. Nechci totiž znovu prožívat ten strach.
Vše začalo silným pocitem, že je válka a já se musím i s jinými lidmi ukrývat před nacisty. Bydleli jsme společně ve starším velkém domě a bylo nás tam již nějak málo.
Najednou zastavilo před domem auto a z něj vystoupili dva nacisti. Prošli celý dům a odvedli do auta mladšího muže, který tam bydlel i s manželkou a dítětem. Ženu hned zastřelili a já, která jsem to všechno pozorovala, ukrytá v jakési kůlně, jsem si všimla, že na zahradě zůstal hluboký kočárek s dítětem.
Opatrně, aby mě nezahlédli, jsem se vyplížila ke kočárku a nahlédla do něj. Koukal z něj na mě můj vlastní malý syn, a když mě spatřil, začal se usmívat. Bylo to pro mě velké překvapení. Kde se tam vzal? Vždyť to bylo dítě té ženy, kterou právě zabili nacisti. A najednou je v kočárku můj, asi desetiměsíční syn.
Popadla jsem rychle kočárek a schovala se s ním v té kůlně. Nacisté se kupodivu spokojili s „návštěvou“ domu a další prostory neprohledávali. Zůstala jsem tak v celém domě sama s malým dítětem. Věděla jsem, že nám hrozí další nevítaná návštěva a tak jsem se rozhodla, že i s dítětem odejdu.
Nevím jak, ale dostali jsme se do starého zatravněného sadu. A zde jsme se, na jeho okraji, opět schovali v nízkém dřevěném přístřešku. Byla zde i celtová část, takže jsme byli jakoby pod stanem. Podlahu zde všude tvořila pouze zem, vydupaná až na hlínu. Část však byla zasypána pískem. Hlavně ve stanové části.
Uvnitř přístřešku jsem našla ukrytý jakýsi malý balíček omotaný růžovou látkou. Věděla jsem, že mít ho, je velmi, ale velmi nebezpečné, a tak nejjednodušší bylo, zahrabat ho hluboko do té pískové části. Začala jsem hrabat díru a kupodivu to šlo velmi lehce. Písek byl nasypaný ve veliké vrstvě. Měla jsem vyhrabanou díru již do hlouby přibližně30 cm. Věděla jsem, že to musí být uloženo hlouběji a hrabala jsem tedy opatrně dál, když v tom jsem zaslechla auto. Rychle jsem díru zase zahrabala, vzala balíček a syna utekla zadem do sadu. Byla jsem daleko v bezpečí, ale přitom jsem nějak viděla, co se děje v přístřešku. Nacista tam vešel, zaklekl a začal hrabat v tom pískovém loži. Hrabal sice na jiném místě než já, ale já věděla, že jde po jednom. Ten růžový balíček! Patrně v sobě ukrýval něco pro ně velmi potřebného a mít ho u sebe tedy znamenalo hrozné nebezpečí.
Nacista nepochodil. Vrátil se před přístřešek a rozhlížel se. Já ho viděla krásně, ale on neviděl mne. Odjel! Já i syn jsme se mohli vrátit, a já mohla dokončit dílo.
Znovu jsem začala rychle hrabat a balíček jsem nyní již bez problémů zahrabala do písku50 cmhluboko.
Nevím, co v balíčku bylo. Jen dávno po válce jsem se s již dospělým synem vrátila na to místo. On šel neomylně právě k tomu místu úkrytu a začal hrabat. Vytáhl nepoškozenou růžovou krabičku a se šťastným úsměvem se na mne obrátil.
„Zachránila jsi mi život, mami. Děkuju.“
S doznívajícím „zachránila jsi mi život, mami“ jsem se probudila.
Co to znamená? Zachráním někdy život svému synovi? Budeme někdy v takovém velkém ohrožení života?
Nevím! Jen se mi již nechce znovu ve snu prožívat tento příběh. Nechci ve snu stále před někým utíkat a strachovat se, že mi zabijí syna.
NECHCI!
Alena Pekařová
Vážení přátelé a (ne)vážení nepřátelé,
tak jsem se konečně rozhodla! Nebylo to hned, zrálo to pomalu, ale dozrálo (myslím) v pravý čas. Končím zde na blogu iDnes. Důvod? Špatně snáším ty zde neplodné diskuze, urážky a hádky o ničem.
Alena Pekařová
Jak ekologicky na mšice.
Potíže se mšicemi zná snad každý pěstitel čehokoliv. Pokud jsou venku na růžích, je to jednoduché – růže nejíme a tak bez váhání použijeme doporučený a zakoupený sprej. Tedy chemii. Něco jiného je, pokud se vám kolonie mšic usídlí na chilli papričkách pěstovaných celoročně na kuchyňském okně.
Alena Pekařová
Ostrov
Ta loďka se pohybovala souhlasně s obrovskými vlnami a vyděšená posádka se držela „zuby nehty“ všeho, co jen měla v dosahu. Již dávno nebyla tato plavba dovolenkovou kratochvílí. Již dávno se změnila v děsivou a život ohrožující.
Alena Pekařová
Už je to tady!!!
Vážení, dovolte mi jen krátké oznámení. Tak „už je to tady“ a nikdo nám to již nevezme.
Alena Pekařová
Za komunistů bylo líp?
„Jo, za komunistů bylo líp, paní Nováčková, to mi věřte,“ otočila se starší paní ke své sousedce na lavičce a povzdechla si. „No, jak v čem, paní Pavlíčková, jak v čem,“ odpověděla váhavě oslovená.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Vy psi, pošlapeme vás. Izraelci zveřejnili záběry únosu pěti vojaček Hamásem
Izraelský spolek bojující za osvobození rukojmích z Pásma Gazy zveřejnil záběry pořízené kamerou...
V Krči se střetl autobus MHD s náklaďákem, dvanáct lidí se lehce zranilo
Policisté zasahují u dopravní nehody na křižovatce ulic Zálesí a Sulická v Praze 4, v místě se...
Budu volit Trumpa, oznámila Haleyová. Získejte si mé voliče, doporučila mu
Nikki Haleyová, která se do března ucházela o republikánskou nominaci do listopadových...
Malé děti sprchovala ledovou vodou i bila, soudí vychovatelku za týrání
Soud v Českých Budějovicích začal projednávat kauzu týrání dětí ve věku do tří let. Dopustila se ho...
- Počet článků 106
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 747x