Jak ekologicky na mšice.

Potíže se mšicemi zná snad každý pěstitel čehokoliv. Pokud jsou venku na růžích, je to jednoduché – růže nejíme a tak bez váhání použijeme doporučený a zakoupený sprej. Tedy chemii. Něco jiného je, pokud se vám kolonie mšic usídlí na chilli papričkách pěstovaných celoročně na kuchyňském okně.

Již delší dobu nás tito nezvaní vetřelci trápili. Chilli papričky na základě jejich napadení hodně trpěly, nekvetly a postupně shazovaly listy a to tak důkladně, že nakonec úplně všechny. Zaručených návodů a rad jak proti těmto škůdcům, je na internetu plno, stejně jako prostředků (ať už biologických či chemických). Nic však nepomáhalo spolehlivě a vždy zůstalo na rostlinkách pár mšic, které stačily k rychlému vytvoření nových hnízd a viditelně i k jejich většímu počtu. Jakoby se mšice bránily vyhynutí na tomto světě a v panice zesílily své přírůstky.

V nastalém zoufalství, jsem si ještě vzpomněla na jeden způsob, kterým jsem kdysi úplně (a dlouhodobě úspěšně) zlikvidovala puklice na oleandru. A ten kupodivu fungoval i na mšice, ze všech těch dosud koupených a doporučovaných ekologických prostředků, nejvíce.

Namočila jsem papričku (kořeny vzhůru – takže celá nadzemní část rostliny byla pod hladinou) do kýble s vodou, s přidáním trochy Jaru a tekutého mýdla coby smáčedla. Po cca hodinové koupeli, byly mšice utopené a my slavili úspěch.

Předčasně! Bohužel, za pár dní (tedy přesněji - za dva dny), se najednou objevily znovu. Zřejmě zůstaly zalezlé někde v hlíně, na květináči nebo některé z nich obalila vzduchová kapsa, nevím.

Hledali jsme tedy další, čistě přírodní, řešení. A pak jsme na to přišli! Kdo je tím pravým predátorem mšic v přírodě? No jasně – naše beruška. Že nás to nenapadlo dřív!

Jelikož nám někdy v listopadu zalezly ty kousavé „americké beruny“ do baráku, aby zde přezimovaly, nabízela se nám tato přírodní metoda vymýtání mšic přímo sama a jevila se jako velice jednoduchá.

K jaru, když se u nás bydlící „beruny“ pomalu budily ze zimního spánku a začaly nám lézt houfně po okně v ložnici, začali jsme pracovat na jejich přemístění na napadené rostliny v kuchyni. Bylo nám úplně jedno, jestli máme naši "českou" sedmitečnou krásku nebo její "americkou" či "asijskou" dravější příbuznou, která se bohužel také dokonce postarala o snížení počtu těch "českých". Mšice chutnají zkrátka všem…beruškám.
Řešení se tedy zdálo se na světě, ale aby beruška fungovala, zjistili jsme, že nejsložitější ze všeho je -  správně ji odchytit, aby se NEVYDĚSILA.

Nevím, jestli máte nějaké zkušenosti s odchytem berušek či jejich vyděšením :), ale přemluvit se nedají a přesto je důležité, aby sama beruška chtěla na předmět, kterým ji chcete donést ke zdroji potravy, vlézt z vlastního rozhodnutí. Když ji totiž vyplašíte, a věřte, že to není vůbec těžké, po přenesení bude jen zběsile běhat po rostlině, a co nevidět odletí "do bezpečí".
Pokud tedy beruška sama dobrovolně vleze na vaši "přepravku", stačí ji jen umístit do blízkosti mšic a máte z většiny vyhráno. Okamžitě začne s hostinou. Bohužel, i když zběsile brázdí po rostlince, coby nepříčetný zabiják, nemá v honbě za potravou žádný systém a úplně vynechává několik listů a větviček. Některé vůbec neprohlíží zespodu, zato na jiné leze snad 100x za všech stran. Pro nervy jsme jejich pozorování museli přerušit a po několika hodinách jít nakonec berušku přemístit. Dokonce jsme byli nuceni donést její další kolegyně, jako posilu na okolní větvičky.

Za den však bylo dokonáno a papričky začaly rychle prosperovat. Nasadily nové lístky a brzy potom i květy, které dokonce v pohodě odkvetly a ukázaly se malé plody.
Možná, že řada z vás si už na začátku položila zásadní otázku:
"A kde mám sakra tu berušku shánět?"
Proto, kdyby někdo chtěl, můžeme pronajmout, za mírný poplatek, už vycvičené „beruny-predátorky“ :).