Všudypřítomné tajemství. Dům, který je snad prokletý a každému přináší neštěstí. Duchařina? Ale kdeže! Nový společenský román talentované autorky Šárky Andrlové o tom, jak minulost ovlivňuje současnost.
RECENZE: Šárka Andrlová – Tajemství domu v L.
Nedobře je recenzentovi, má-li psát recenzi na dílo autorky, kterou považuje téměř za kamarádku. Proto jsem Tajemství domu v L. otvírala s jistou obavou.
Obava nebyla tak docela opodstatněná, protože Cesta do blikajícího pekla mě dostala a líbila se mi moc. Ale přesto: co když…?
Řekněme rovnou, že můj strach se nenaplnil. Co tedy o knize říci?
Děj se odvíjí ve dvou časových rovinách, devět let od sebe vzdálených. Sledujeme příběh pouhých několika lidí, sevřený kolem jejich osudů bez zbytečného odbíhání. Jde o příběh vdovy Jitky a její dospívající dcery Jany, příběh Anny, která houževnatě pátrá po svém původu, a několika málo dalších postav.
Především je nutno říci, že autorka psát umí. Jako že opravdu ano. Děj obou časových linek se proplétá a doplňuje správným způsobem, tajemství jsou odhalována postupně, s napětím a ve správnou chvíli. Záporák je záporák vážně na pěst, postavy mají vývoj, atmosféra je budována velmi zručně a působivě.
Právě tak oceňuji, že tu nejsou happy endy za každou cenu – u jedné z postav se to tak nabízí… ale autorka ji moudře nechá v loji. Nevyhledávám nutně příběhy se špatným koncem, ale zde by ten dobrý nebyl uvěřitelný. Palec nahoru!
Snad za to může moje vlastní prudérie, že jedna z věcí, které mi na knize nesedly, byla sexuální závislost obou hrdinek na hlavní mužské postavě, Romanovi. Nechce se mi věřit, že by obě, matka i dcera, dokázaly podlehnout sexuálnímu vábení stejného muže natolik, že by byly schopny omlouvat všechny jeho svinské činy a upřednostňování jedné před druhou a naopak. Já osobně bych takového vejlupka shodila ze schodů. Ale jak známo, i negativní emoce je emoce – chladnými vás postavy nenechají.
Druhá drobná výhrada se týká úplného závěru. Nechci spoilovat, takže řeknu jen tolik: vysvětlení na konci, ačkoli vlastně dalo knize název, se mi tam nějak nelíbilo. Vlastně ne nelíbilo – připadalo mi navíc. Osudy se uzavřely i bez něj, tohle jako by do děje bylo přidáno dodatečně nebo k úmyslnému zvýšení tajemnosti. Takový trochu deus ex machina, který arci pouze vysvětluje, neřeší (zaplať pámbu).
Pokud chcete klasický, dobře napsaný a čtivý společenský román s nějakou tou záhadou, mohu tajemství domu v L. s čistým svědomím doporučit.
80%
