Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

Recenze: Martina Boučková - Šílená babička
Knihu Šílená babička jsem brala do ruky se zvědavostí, ale i s obavami. Zvědavost je jasná, tu vzbuzuje už název, ale proč obavy?
Protože si nejsem jistá, zda já sama nepatřím do kategorie poněkud šílených babiček a protože jsem až donedávna i já měla svou maminku, která tedy také nebyla všední, ačkoli s babčou z knihy se rovnat nemohla.
Rovnou mohu říct, že obě moje očekávání se splnila. Na některých místech jsem se smála nahlas jak hyena chechtavá (no dobře, spíš jako racek chechtavý, to ke mně jde líp, doufám), na jiných mi tuhl úsměv, když jsem si představila pocity druhých, zejména pak dcery.
Šílená babička je rozhodně kniha, kde se tyto dva pocity poměrně pravidelně střídají. Nezvládnutelná a vždy originální maminka organizuje nejen výlety s vnoučaty, ze kterých bude pečlivějším maminkám při čtení naskakovat husí kůže, ale způsobuje i dobře zorganizované čiré náhody s energií a zručností profesionální dohazovačky, z čehož zřejmě začnou jektat zuby zase nám starším. Neváhá se vložit i do dceřiných vztahových problémů. Scéna v kanceláři je podle mého jedna z nejlepších a vychutnávala jsem si ji několikrát. Šílená babička prostě dokáže zvládnout skoro cokoli, ale vždycky tak, že to okolí bere jako klad a věc pozitivní. Okolí - s výjimkou její vlastní dcery. Ale protože dcera ani maminka nejsou zabedněné a nejsou ani ploché literární postavy, nakonec dokáží vždycky nějak přijít na to, co je správné a co už je moc. Nebo málo.
Pokud jsme na začátku měli pocit, že maminka jde své dceři poměrně silně na nervy, protože její přítomnost se dá přirovnat k některé z přírodních katastrof, pak závěr nás nenechá na pochybách, jak to s tou vzájemnou láskou je.
Víc neprozradím, ale jedno říci mohu: Šílená babička je oddechové čtení, ano. Ale nejen to. Pro mě je to mnohem víc. Pro mě je to pomník a dík všem šíleným maminkám a babičkám světa, všem bytostem, které nám pomáhají vymanit se z vlastních kolejí a stereotypů. Které nám dokáží ukázat, jak krásný může svět být. Je to kniha plná lásky, laskavosti a ano, i tolerance. Navíc psaná podobným jazykem, jaký používám i já, o to lépe se mi četlo.
Šílenou babičku mohu doporučit všemi dvaceti.
Jen jedné věci lituji: že jsem ji nemohla číst před třiceti lety, když jsem já sama měla malé děti. Protože tohle je učebnice lásky.
Hodnocení: 100%