Recenze - Ludmila Svozilová: Achernar

Všechno je jinak. Realita je i není reálná. Patricie, hrdinka knihy Achernar, se pohybuje mezi dvěma světy, dvěma realitami jako mezi dvěma stranami zrcadla, z nichž ani jedna není ta skutečná. A zlo je všude.

Achernar jsem přečetla až po Zemři, Kaine, takže mě nepřekvapilo, že i zde jsem se absolutně ztratila. To se mi prostě v knihách této autorky děje. To ovšem nic nemění na faktu, že paní Svozilová prostě psát umí. Umí vystavět zápletku, umí napsat dialogy. Píše bohatým jazykem, má skvělou slovní zásobu, postavy jsou uvěřitelné a živé.

O čem tedy Achernar je?

Sledujeme Patricii, mladou ženu, kterou od samého začátku pronásleduje neznámý stalker. Nechává jí podivné vzkazy a nenechává Pat na pochybách, že je jí stále v patách.To ale není to nejhorší, co Patricii potká. Začnou se dít podivné věci. Patricie krátce po sobě ztratí práci i bydlení a velmi rychle se dostane až na úplné dno. Když už to vypadá, že jí není pomoci, objevuje se na scéně tajemný Johann s nabídkou práce snů. Jak to vypadá, jiná cesta pro Patricii v tu chvíli není – přijme tedy tuto, byť poněkud podivnou, nabídku.

A dostane se do pekla.

Záhadná budova ještě záhadnější organizace. Cely. Sadistické bachařky. Každý, kdo chce Patricii něco sdělit, záhadně zmizí. Všudypřítomná kontrola a všudypřítomný strach. Nadto i zde se objevují vzkazy záhadného stalkera na těch nejnečekanějších místech.Člověka nemůže nenapadnout slovo GULAG. Kriminál. Koncentrák. A pokud nad tím přemýšlíme déle, začne na povrch vyplouvat dost zřejmá analogie s totalitnm režimem. Nevím, zda to byl záměr, ale ta podobnost je děsivá. Místo k zešílení.

Patricie se později občas dostane mimo budovu – a zde teprve začíná ta opravdová záhada. Krok po kroku se zaplétáme do stále méně pochopitelných jevů a okolností. Stránku po stránce přestáváme chápat, co se tu vlastně děje. Nevíme, kdo vlastně je nebo byl Johann, nevíme, co je Achernar ani kdo ho řídí. Nevíme, co sleduje stalker. Jasné je jediné: ačkoli Patricii obklopuje nebezpečí a smrt, ona sama nehodlá svou kůži dát lacino.

Když jsem dočetla až sem, začala jsem přemýšlet, co mi děj tak naléhavě připomíná. Pak jsem na to přišla: Möbiův proužek. Víte, co to je? Möbiův proužek je útvar, připomínající přetočený náramek. Vezměte proužek papíru a slepte oba konce – ale předtím jeden z konců otočte o 180°. Jen jeden z konců! Slepte dohromady – a máte Möbiův proužek. Útvar, který vypadá úplně obyčejně a trojrozměrně, ale u nějž s úžasem zjistíte, že má JEDNU STĚNU A JEDNU HRANU! Podobně se chová realita v této knize. Skutečnost se potkává s jinou skutečností, stejně skutečnou jako ta první, jakoby na dvou stranách tohoto proužku. Jenže jak víme, on má jen jednu stranu. Co z toho, co Patricie zažívá, je tedy skutečné a co ne? Je skutečné všechno? Nebo nic?

Přiznám se, že ke konci už jsem se v ději opravdu motala. Naprosto jsem nepochopila, kde se například vzal Johann a co byl Achernar zač a jak to bylo s oběma sestrami. Z knih Ludmily Svozilové mám vždycky dojem, že jsou psány pro čtenáře inteligentnější, než jsem já. Ovšem vždycky mám taky dojem, že to je pouze můj a nikoli autorčin problém. Přesto si tentokrát neodpustím několik poznámek.

Především způsob a rychlost, jakým se normální mladá žena dostane na úplné dno, mi tentokrát nepřipadal úplně uvěřitelný. Přece jen má člověk obvykle nějaké přátele nebo někoho, na koho se může obrátit, případně jiné cesty, jak situaci řešit, zejména když není gambler, alkoholik, narkoman nebo jiná podezřelá existence.

Druhou, významnější výtku si dovolím vznést k ději v druhé polovině knihy. Achernar samotný, jeho hrozby a děsivá atmosféra by při autorčině mistrovství bohatě postačily k vybudování dokonalé atmosféry i v menší míře – pro mě bylo místy těch nástrah až příliš, děj byl místy až překombinovaný, méně by zde bylo možná více. Závěr je trochu strmý, pokud nechci říci uspěchaný. Tam, kde se zmíněný Möbiův proužek přetáčí tak, že nevíme, kdy věřit které realitě, jsem se už úplně ztratila, ale jak jsem napsala už v úvodu, u této autorky už si na to zvykám. Její styl, bohatost jejího vyprávění, zápletek a scén, to vše dělá z knih Ludmily Svozilové nesmírně čtivou záležitost, které odpustíte leccos.

Achernar přes všechny výhrady není výjimkou.