Ukrajinské povstání na Majdánu způsobilo vyostření konfrontace názorů odborné i široké veřejnosti nejen na Západě. Mezí ostře propagandistickými texty, ale vznikají i snahy ruských odborníků na mezinárodní vztahy „objektivně“ vysvětlit mocenské rozložení a ukolébat tak pozornost čtenáře takřka z „vyšší analytické perspektivy“. Jedním takovým textem je i čerstvá stať Jevgenije Satanovského, prezidenta Institutu Blízkého Východu. Jeho článek „Všechno teprve začíná“ v prvé řadě ukotvuje nedávno realizovaný referendum na Krymu jako legitimní danost a jeho výsledky jako objektivní realitu. Větou „Pokud demokracie je výraz vůle národa, pak referendum na Krymu je bezpochybně demokratický,“ zahajuje svůj text a zároveň tím vymezuje cílovou skupinu na kterou se obrací. Veřejnost, která s průběhem připojení Krymu cestou referenda nesouhlasí s akademickou laskavou korektnosti označuje autor jako „krymoskeptiky.“
Satanovského závěr č. 1.
Rusko není a nebude přijato mezinárodním společenstvím, přesněji klubem Západních zemí jako rovnoprávný partner. Západ tak činí proto, že v Rusku vidí soběstačnou autarkii s velkým jaderným a kosmickým potenciálem.
Satanovského závěr č. 2.
Podle Satanovského, objektivní neschopnost USA přesměrovat NATO na spolupráci s Ruskem jej vede ke snaze prioritně oslabit Rusko ve všech možných oblastech.
Satanovského závěr č. 3.
Politika vzájemného zadržování v otázkách teritoriálních a zejména národních zájmů je stále aktuální. Součásti informační války je snaha přimět Rusko k rezignaci na svoje národní zájmy.
Satanovského závěr č. 4.
Konfrontace s Ruskem nemá žádné geopolitické a ideologické opodstatnění, ale probíhá jen kvůli rasové nenávisti k Rusům (zde autor odkazuje k nejmenovanému přednímu odborníkovi na Západ a NATO).
Satanovského závěr č. 5.
Pro realizaci svých smyšlených geopolitických zájmů na Ukrajině, Sýrii, Jugoslávii a Sýrii Spojené státy budou využívat všech možných spojenců včetně těch dočasných mezí nimiž jsou monarchické diktatury, islamisté, teroristé, zkorumpované oligarchové, narkobaroni, nacionalisté extremistického ražení, mezinárodní zločinci nebo fašisté.
Satanovského závěr č. 6.
Profesionálové v západních vojenských strukturách, kteří střízlivě oceňuji situaci nemají žádnou váhu a v případě názorového střetnutí se s populisty, jsou vytěsňování za rámec vlastních struktur.
Satanovského závěr č. 7.
OSN je pod tlakem USA a jeho spojenců, kteří ztrácí své pozice a snaží se zcela mírumilovné Rusko oslabit do stavu Číny
Satanovského závěr č. 8.
Sankce ze strany NATO nebudou mít na Rusko značný vliv. Nebezpečí vojenské konfrontace s NATO je v současnosti nulové. Současně, v případě rozpadu Ukrajiny jako států je třeba se připravit na četné množství lokálních konfliktů.
Satanovskéhozávěr č. 9.
Hlavní roli při organizaci ozbrojených provokaci na Ukrajině, cílených na vtažení Ruska do přímé konfrontace s NATO hrají akční hrdinové Pravého sektoru a jiných extremistických uskupení. Není vyloučená účast západních soukromých vojenských iniciativ ze strany Západu, což potvrzuje informace o dislokaci profesionálu z bývalé Blackwater v Kyjevě.
Satanovského závěr č. 10.
Jako nemožná je vidět spolupráce se Západem v případě realizace krymského scénáře v ostatních oblastech Ukrajiny. Ruská vláda bude nucená reagovat na teritoriální rozpad Ukrajiny jako následek ekonomického kolapsu.
Satanovského závěr č. 11.
Za nebezpečí Rusko považuje možnost úniku zbraní z vojenských objektů Ukrajiny. Zvláštní kapitolu tvoří otázka bezpečnosti ukrajinských jaderných objektů. Zamezení havárií na jaderných objektech a úniku jaderných materiálu je v kontextu ukrajinské krize absolutní prioritou a bude realizováno bez jakéhokoli ohledu na vnější reakci jakékoli strany.
Satanovského závěr č. 12.
Problematika naložení sankci na osobní vlastnictví a finanční prostředky zkorumpovaných státních pracovníků Ruské federace bude hlavním nástrojem tlaku na ruskou elitu.
Satanovského závěr č. 13.
V podmínkách nevyhnutelného zesílení vnějšího tlaku stupeň bezpečnosti Ruska závisí na silné ekonomice, flexibilitě a efektivně administrace, optimalizaci státních výdajů, správné kádrové politiky, společenské konsolidaci, snížení úrovně korupce, svobody působení podnikatelské komunity a odlehčení byrokratické struktury. Všechny tyto faktory nejsou podle Satanovského o nic méně důležité než vojenský potenciál.
Text Satanovského lze považovat za propagandistický, neboť přes povrchní zdání své odbornosti jim prostupuji znaky provokující prvoplánové emoce jako je tradičně kultivovaný studenoválečný strach z obklíčení a přesvědčení o celosvětovém protiruském spiknutí (viz Satanovského závěr č. 4). Na pozadí mediální masáže, kterou předvádí první a druhý státní kanál Ruské Federace a jiná média, na která nebyl vypsán "zatykač", realpolitický text Satanovského působí jako „dobrý policajt“ doplňující zlého. Abcházie, Jižní Osetie a Podněstersko, ony problematické oblasti jimiž autor dokazuje nezájem Ruska o nová teritoria se příčí s logikou čečenských válek, které Rusko v průběhu devadesátých let vedlo. V kontextu ruského pochodu na Krym, lze tedy hovořit pouze o strategické významnosti toho či onoho regionu. Ani Krym nemá takovou prioritu pro Rusy jako celá Ukrajina – o ní tedy Rusům jde, což vyplývá i z několika závěru Satanovského. Autor nám dokonce prozrazuje scénář vyprovokující bratrskou pomoc ze strany Ruska a následný anšlus Ukrajiny: „fašisté“ a „extrémní nacionalisté“ s podporou profesionálů typu „Blackwater“ se budou snažit o vykradení skladů s vojenskou munici a následně se pokusí o převzetí kontroly nad ukrajinským jaderným odpadem.
Při pohledu na způsob jimž Kreml porušil Budapešťské memorandum, na jehož základe USA, Británie a Rusko poskytly plné a zásadní garance bezpečnosti a suverenity Ukrajině, vyvstává triviální otázka, proč takto banditský způsob realizace „národních zájmu“ o nichž Satanovský píše byl realizován? Čím na Ukrajině byly ohrožený Ruské národní zájmy? Někdo si řekne, ano Satanovský má pravdu a případná prozápadní vláda, která svrhla režim Janukoviče by mohla ohrozit tranzit ruských energetických surovin na Západ. To by ale nedávalo smysl.
Jako záminka k anšlusu se často používá i zpochybnění kuloárního Chruščovová rozhodnutí odevzdat Ukrajině Krym. Napadá otázka, nešlo znovuzískání Krymu provést diplomatickým způsobem pomoci dostupných ekonomických nástrojů? Určitě ano. Jak? Klidným vyjednáváním s novou Ukrajinskou vládou, snížením cen dodávaného na Ukrajinu plynu, čímž by se zajistila nezbytná akumulace finančních prostředků nezbytných pro modernizaci infrastruktury a budování pozitivních ekonomických odvětví v následujících dejme tomu deseti – patnácti letch.
Mírumilovné Rusko ale podporuje úplně jinou politickou konstelaci na Ukrajině a považuje ji za výhodnou. Systematické rozkrádání ukrajinských regionů banditským vedením jako je například Kernresova administrace v Charkově, tvoří mozaiku bezútěšného celkového stavu Ukrajinského státu. Rusko, které má faktický vliv na Ukrajinu by mělo usilovat o snížení korupce v regionu a celkový rozvoj ekonomiky, který by se dal zajistit slevou na dodání energetických zdrojů, nikoli o podporu lokálních režímů servilních psychopatů jako Kernes.
Pokud by Kreml opravdu stál o demokratizaci Ruska podle evropského vzoru (žádný lepší vzor zatím lidstvo nevymyslelo), a přál by si řešit problémy mírovou cestou, určitě by pane Satanovský nedošlo k porušení již zmíněného Budapešťského memoranda, cestou rozmístění neoznačených ruských jednotek-provokatérů na teritoriu suverénní Ukrajiny.
Spolu s panem Satanovským budeme doufat v to, že jeho dvanáctý závěr povede k nejvyššímu možnému stupni morálního a faktického posílení Ruska, cestou kádrové reorganizace moskevského vedení a očištění ruského administrativního centra a periferie od kriminálních činitelů. Když to neumí (nebo spíš nechtějí) Rusové sami, bude potřeba jim v tom pomoct. Již dnes můžeme pozorovat některé správné kroky, které činí mezinárodní společenství a jedním z těchto kroku je zatčení Ukrajinského oligarchy Dmytra Firtaše ve Vídni, jehož podnikatelská činnost byla zřejmě úzce provázána s kriminální skupinou, do nějž pravděpodobně jsou zapojení i nejvyšší představitele Kremlu.
Třináctý, záměrně vágní závěr pana Satanovského je nejpravdivější ze všech předchozích závěrů. Satanovský jistě dobře rozumí, že se svět rozdělil na ty, kdo referendum provedený po ozbrojeném porušení Budapešťského memoranda uznává a na ty kdo jej uznat odmítá a myslí si, že byl proveden pod dohledem ruských zbraní, za doprovodu nekalé propagandy v médiích a při naprosté ignoraci názoru původních Krymčanů – Krymských Tatarů a Ukrajinců, kteří hru v referendum hrát odmítli. Otázka správné kádrové politiky je tedy klíčovou v současném Rusku. Putin, jako opravdový znalce svého národa a vrchni manipulátor udělal všechno proto, aby si Rusové připadali jako štvaná zvěř, která všude vidí židovskou zkázu vedenou pod doprovod americké hymny. Putin udělal všechno proto, aby se z Rusu stali nacisté, neboť dav, který nenávidí všechny kolem sebe je snadno manipulovatelný dav nacistů - Putinistů. Škoda Rusů. Škoda Ruska. Sláva Ukrajině!
Na závěr lze jen zrcadlit Satanovského: Pokud demokracie je vůle národa, pak referendům na Krymu bezpochybně demokratický není, neboť o jeho osudu nehlasoval ukrajinský národ, ale jen z nějakých důvodů kolaborujícící menšina. Bohužel neexistuje žádný legitimní způsob, který by určil míru mediální manipulace a stupeň poškození lidi, jejíchž psychika byla atakováná nekalou propagandou. Takové lidi by mohli být označení za dočasně nesvépravny a neschopné adekvátního hlasování. V kontextu krymského referenda ona metafora psychiatrické léčebny, ve které kdyby byl vyhlášen referendum na odstarnění primáře kliniky, s podobnými výsledky jako byly na Krymu, není totiž vůbec mimo misu.
"Fašista, banderovec a radikální živel"
Sabir Agalarov
Text Jevgenije Satanovského
http://www.vz.ru/opinions/2014/3/18/677690.html
