Někteří kritizují, že tolik vychvaluji češtinu a říkám, že je lepší než jiné jazyky. Ale já se za to nestydím a klidně řku: „Čeština jazyk lepší latiny jest.“ Co je na tom tak špatného, že mám rád svůj rodný jazyk, jak jinak si oni mudrlanti myslí, že se z oněch velkých jazyků stali velké jazyky? Jejich vlastní mluvčí je mají rádi a cení si jich a hájí je před ostatními.
A skutečně, neboť jak jinak by se měl jazyk stát vyšším než právě tím, že ho pozvednou právě jeho mluvčí a začnou jej považovat za nadřazený ostatním jazykům světa? Vždyť latina byla na počátku také jazykem barbarů a teprve později se skutky Římanů nastal její rozkvět. A Řekové – ti pouze drze před velkými kulturami starověku prohlásili svůj jazyk a kulturu za jediný čistý. A takovou skutečnost my ctíme dále, poněvadž další kultury velkých říší v Evropě již byly mladšími bratry té skvostné řecké kultury, v jejichž očích velká opravdu byla.
Je to tedy vskutku tak, první a ne-li nejvýznamnější krok v tom, aby se čeština stala světovým kulturním jazykem, je ten, že se její lid za něj sám začne považovat a počne tak jednati. Nechť vznikají nové výrazy pro světové objevy, ať jsou všechny práce do světa psány dvojjazyčně -> česky a jiným jazykem a nikdy ne pouze jiným jazykem, jen ať ono jazykové ego tam pronikne. Bohemisté budiž se spojí a začnou bádat nad taji našeho mateřského jazyka a nově jej kodifikují a vytvoří mohutnou edici mluvnických studií srovnatelnou s jazyky velkých národů – tím budou vztyčeny základy kulturní velmoci.
Správné není milovat pouze svůj mateřský jazyk a sobecky odsuzovat ostatní stejně jako rodnou řečí pohrdat a slepě pochlebovat světovým jazykům. Správné je chovat češtinu jako svatosvatou řeč vyvoleného národa a vedle ní pěstovat jazyky ostatní, z nichž má se do řeči rodné překládati a vstřebávat tak vědomosti kultur a národů okolních v oné nekonečné touze dosažení největší moudrosti.
